Žena-moderátorka s patosem oznamuje zvolení papeže. Událost slavnostní. Emoce upřímné. Ale otázka zůstává viset: může oslavovat systém, který by ji nikdy nepustil dovnitř?
Tato esej není útokem na víru, ale rozborem symbolického napětí: když ženy reprezentují instituce, které je strukturálně vylučují. Co se stane, když se hlas stane pouze nosičem, ne subjektem?
Text propojuje analýzy Foucaulta, Butler, Irigaray, Taylora, Frasera i Marxe — aby odhalil, jak mluvení uvnitř systému může potvrzovat normy, které nelze zpochybnit, protože jazyk, který by to umožnil, chybí.
Rovnost není přítomnost. Rovnost je účast. A někdy je právě tišší trhlina mezi tím, co je vidět, a tím, co je možné, nejvýmluvnějším prostorem k otázce.
Více viz na Medium.com – Když ženy oslavují moc, která je nepřipouští.