Press "Enter" to skip to content

Kees Dorst, Rodger Watson – Změna rámce a strategická transformace (překlad díla)

Níže uvádím překlad díla Reframing and Strategic Transformation.

Společnost pro výzkum designu (Design Research Society)
Digitální knihovna DRS
Série konferencí DRS konaných jednou za dva roky DRS2020 – Synergie (DRS Biennial Conference Series DRS2020 – Synergy

11. srpna, 12:00

Změna rámce a strategická transformace

Kees Dorst, UTS, Austrálie, Rodger Watson, UTS, Austrálie

Sledujte tuto a další práce na: https://dl.designresearchsociety.org/drs-conference-papers

Citace: Dorst, K., and Watson, R. (2020) Reframing and Strategic Transformation, in Boess, S., Cheung, M. and Cain, R. (eds.), Synergy – DRS International Conference 2020, 11-14 August, Held online. https://doi.org/10.21606/drs.2020.130

Tento výzkumný dokument vám přinášíme zdarma a s otevřeným přístupem ke sborníku z konference DRS Digital Library. Byl schválen k zařazení do série konferencí DRS Biennial Conference Series pověřeným správcem Digitální knihovna DRS (DRS Digital Library). Další informace získáte na adrese DL@designresearchsociety.org.

Toto dílo je licencováno pod Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International License.

Abstrakt: : Vzhledem k tomu, že problémy a příležitosti, kterým čelí naše organizace, jsou stále otevřenější, komplexnější, dynamičtější a propojenější, obracejí se odborníci k designérským disciplínám, aby našli inspiraci pro nové způsoby práce. Aby se inovace skutečně prosadily, měl by dopad designu přesáhnout úroveň projektu a ovlivnit strategii organizace, případně její procesy a struktury. V tomto článku na případové studii zkoumáme, jak může design přispět k vytvoření takových hlubokých změn. Případová studie je raným projektem sociálního designu, který nám umožňuje podívat se na něj z dlouhodobé perspektivy: co se vlastně po deseti letech stalo s novými rámci a myšlenkami původního projektu? Co následovalo? Ovlivnil tento projekt strategické inovace? Nebo vše vyšlo naprázdno? Diskutujeme o zkušenostech získaných v rámci tohoto projektu, které nám pomohou pochopit skutečný dopad projektu i jeho omezení. To nás vede k předložení „teorie změny“ založené na praxi.

Klíčová slova: rámcování; sociální design; strategická transformace.

1. Úvod

Vzhledem k tomu, že problémy a příležitosti, kterým naše organizace čelí, jsou stále otevřenější, komplexnější, dynamičtější a propojenější, obracejí se odborníci k designérským disciplínám, aby našli inspiraci pro nové způsoby práce (Dorst, 2017). Je to rozumné: koneckonců situace v oblasti designu bývají špatně strukturované a „podlé“ („wicked“), a proto museli designéři vyvinout soubor postupů, metod a nástrojů, které jim pomáhají vytvářet nová řešení v rámci takových problémových situací. Potřeba nových postupů však přesahuje projektovou úroveň. Aby se inovace skutečně prosadily, měl by dopad designu přesáhnout úroveň projektu a ovlivnit strategii organizace. Aby bylo možné tyto nové strategie podpořit, bude třeba postupně transformovat procesy a struktury organizací.

Výzvou pro design je tedy pomoci vytvořit takové hluboké změny, vytvořit radikální transformace na všech úrovních. Ačkoli disciplíny designu mohou nabídnout mnoho, co by mohlo být v takových procesech užitečné, existuje reálné nebezpečí, že se design příliš rozšíří a překročí své možnosti. Pak se sliby a naděje až příliš snadno mění v přetvářku.

Jako první zkoumání toho, co design MŮŽE dělat a jaká jsou omezení designérského způsobu myšlení, provedeme kritickou analýzu známého projektu sociálního designu, který realizovalo výzkumné centrum Designing Out Crime v Sydney. Případová studie tohoto raného projektu sociálního designu se stala často vyprávěným příběhem, který zaujal designéry a inovátory po celém světě. Co se však po deseti letech skutečně stalo s novými rámci a myšlenkami původního projektu? Co následovalo? Ovlivnil tento projekt strategické inovace a vedl ke strukturální transformaci? Nebo vše vyšlo naprázdno?

Budeme diskutovat o zkušenostech získaných v rámci tohoto projektu, které nám pomohou pochopit skutečný dopad projektu a jeho omezení. To nás vede k předložení „teorie změny“ založené na praxi (modelu dynamického vzájemného vztahu mezi reframingem a strategickou transformací) a také k agendu (seznam) oblastí, v nichž je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se posílil dopad designu na strategickou transformaci.

2. Kontext: Designing Out Crime

V roce 2008 zřídilo ministerstvo spravedlnosti vlády Nového Jižního Walesu společně s Technologickou univerzitou v Sydney výzkumné centrum Designing Out Crime (DOC) (Dorst a kol., 2016).

Úkolem střediska DOC je využívat designérské postupy k revolučnímu způsobu dosažení bezpečnosti a ochrany ve společnosti. Převládající strategie řešení problémů v oblasti bezpečnosti a ochrany se zaměřují na vytváření protiopatření, zavádění preventivních opatření a používání taktiky silné ruky, která má přinutit lidi, aby se chovali jinak než podle nežádoucích/nezákonných vzorců (Boutellier, 2011). Ústředním bodem přístupu Designing Out Crime je závazek vyhnout se vytváření protiopatření, protože ta vytvářejí atmosféru ostražitosti a strachu, která ničí sociální strukturu našich veřejných prostor a naší společnosti. Centrum Designing Out Crime ve svých projektech vnímá kriminalitu jako symptom a zaměřuje se na její „prvotní“ příčiny. Počáteční zadání formulovaná partnerskými organizacemi DOC jsou často přímým důsledkem jejich dřívějších pokusů o řešení problémů a tyto otázky jsou téměř vždy zaměřeny na symptomy, nikoli na jádro problémů. Zpochybnění a přeformulování těchto zadání je klíčem k dosažení inovativních řešení.

Výzkum způsobu, jakým designéři zvládají přistupovat k problémovým situacím novými způsoby, vedl k metodice vytváření rámců (Dorst, 2015). Ta začíná uznáním, že problém má své kořeny ve specifickém kontextu. Pro vytvoření nového rámce je třeba se na tento kontext podívat kriticky, zpochybnit jeho předpoklady a rozšířit jej do širšího pole. Vytváření nových rámců lze modelovat jako proces sestávající z devíti kroků (viz obrázek 1).

Archeologie
Jak tento problém vznikl? Co se udělalo pro jeho vyřešení?
V
Paradox
V čem je tento problém obtížný?
V
Kontext
Co je důležité pro současné zúčastněné strany?
V
Pole
Kdo by mohl být zapojen a co je pro něj důležité?
V
Témata
Jaká základní témata vyplývají z této širší oblasti?
V
Rámce
Jakým způsobem lze tato témata řešit/realizovat?
V
Budoucnost
Jaké jsou tedy nové a zajímavé možné výsledky?
V
Transformace
Jaké změny jsou nutné, aby se tak stalo?
V
Integrace
Co se můžeme naučit? Jaké nové příležitosti vznikají?

(Obrázek 1 Devět kroků procesu vytváření rámce)

Vytváření rámce je proces přemýšlení kolem problému, nikoliv jeho přímá konfrontace: je to expanze prostoru problému, která umožňuje vznik nových vzorců. Ústředním bodem procesu je pátý krok, v němž analýza hodnot širšího pole zúčastněných stran vede k Tématům, z nichž lze vytvořit nové přístupy (Rámce). První čtyři kroky položily základy, poslední kroky zkoumají důsledky potenciálních rámců a navrhovaných směrů řešení. Podrobný popis metodiky reframingu krok za krokem viz Dorst et al. (2016, s. 162-179). Jádro procesu tvorby rámců lze zestručnit do workshopu, který sám o sobě obvykle trvá dvě až čtyři hodiny. To je však poněkud zavádějící: v komplexní problémové situaci takový reframingový workshop vyžaduje měsíce příprav a po principiálním přijetí rámce je cesta k akci často náročná a dlouhá. Nové rámce vždy naruší organizační kulturu, procesy a struktury, které byly nastaveny tak, aby podporovaly konvenční řešení problémů v organizaci. Rámce mohou také nečekaným způsobem protnout organizační hranice – pak je potřeba vybudovat novou síť organizací, která podpoří vytvoření a realizaci zvoleného řešení.

3. Metoda výzkumu

Tento článek představuje případovou historii (Bordens & Abbott, 2002) projektu Kings Cross. Vychází z politických dokumentů, veřejných podání k vládnímu šetření, zpráv médií a poradenských společností a akademických publikací, aby předložila naše pozorování vývoje problému v průběhu deseti let. Při předkládání těchto pozorování navrhujeme také model teorie změny. Tento model teorie změny poskytuje rámec pro kritiku původního projektu Kings Cross a určuje, kde se věci pokazily nebo kde se mohly udělat jinak. Autoři tohoto článku vedli výzkumné centrum, na které se tato studie zaměřuje, po dobu prvních deseti let jeho existence. Historie případu a model teorie změny v tomto článku jsou předkládány jako metaanalýza souboru prací trvajících více než 10 let a proměn přístupu státní správy k problematice kriminality v nočních hodinách během těchto let.

4. Původní projekt Kings Cross

V roce 2009 se na výzkumné centrum Designing Out Crime obrátilo město Sydney (místní rada v centru tohoto velkého mezinárodního města), aby se zabývalo problémem „násilí souvisejícího s alkoholem“ v zábavní čtvrti Kings Cross. Původní projekt vedli pracovníci výzkumného centra Designing Out Crime a podílela se na něm skupina studentů z Fakulty designu, architektury a stavebnictví Technologické univerzity v Sydney pod vedením Sarah Gibsonové (Dorst, 2011).

Projekt v kostce (mnohem podrobnější popis tohoto projektu a jeho výsledků viz Dorst et al. (2016, s.: 14-19, 48-51, 162-179).

Problémová situace se týká zábavní čtvrti Kings Cross v Sydney. Právě tato oblast s bary a kluby přitahuje za dobré noci asi 30 000 mladých lidí. Problémy zahrnují opilství, rvačky, drobné krádeže, prodej drog a v pozdějších nočních hodinách také ojedinělé násilí. V průběhu let vláda používá taktiku „silné ruky“, zvyšuje přítomnost policie a umisťuje průmyslové kamery. Kluby musely najmout bezpečnostní personál. Všechna tato zvýšená bezpečnost vytvořila ponuré veřejné prostředí, přesto problémy přetrvávají.

Návrháři z centra Designing Out Crime si rychle uvědomili, že místní rada jim problémy předkládá jako problémy související s právem a pořádkem, které vyžadují řešení související s právem a pořádkem (to je počáteční rámování). Designéři zaujali širší přístup a podrobněji studovali chování účastníků výtržností. Klíčová témata, která se objevila, byla, že dotyční jsou v drtivé většině mladí lidé (nekriminálníci), kteří se chtějí bavit, a že se s postupující nocí stále více nudí a jsou frustrovaní. Paradoxně se jim vůbec nedostávalo dobrého zážitku – tomuto problému nepomohla ani zavedená bezpečnostní opatření. To, co bylo původně prezentováno jako problémy s kriminalitou, formulovali tvůrci jinak, a to tak, že prostudovali témata v širší problémové situaci a navrhli jednoduchou analogii: na tento problém by se dalo pohlížet, JAKO BY SE JEDNALO O ORGANIZOVÁNÍ DOBROVOLNÉHO HUDEBNÍHO FESTIVALU. Tato analogie okamžitě umožňuje další zkoumání: Co by člověk organizoval, kdyby organizoval hudební festival? Toto zkoumání následně vede k novým scénářům činnosti. Jmenujme jen několik z asi 20 směrů návrhu, které byly tímto rámcem podníceny:

  • Doprava. Při pořádání hudebního festivalu je třeba zajistit, aby se lidé mohli dostat na místo a také odjet, kdy chtějí. V této zábavní čtvrti je špička mladých lidí, kteří přicházejí do oblasti, kolem jedné hodiny ranní a poslední vlak odjíždí v 1.20 hodin. Sehnat taxi trvá asi 2 hodiny, později v noci. Jakmile se tedy ocitnete v zábavní čtvrti, jste v podstatě namačkáni na jedné silnici, dokud vlaky nezačnou opět jezdit v 6 hodin ráno. To vede k nudě, frustraci a agresi. Kromě toho, že by jezdilo více vlaků, navrhli projektanti jako nouzové řešení systém dočasného značení na chodníku, který by návštěvníkům zábavy pomohl dostat se na nádraží Town Hall, kam po celou noc jezdí autobusy.
  • Kontrola davu. Při pořádání hudebního festivalu je třeba vytvořit také chill-outové prostory a průběžné atrakce, aby zážitek lidí nebyl zcela závislý na dění na jednom velkém pódiu. Jak už to tak bývá, tato zábavní čtvrť má několik velkých klubů, které tvoří hlavní atrakce. Mladí lidé, kteří navštívili klub a rozprchli se na ulici, mohou zjistit, že fronta na další klub je příliš dlouhá, a bloudí dál a nemají co dělat. Designéři navrhli, že by se to dalo minimalizovat poskytnutím aplikace, která by lidem před odchodem z jednoho klubu sdělila, jak dlouhá je čekací doba na další klub. Některé uličky kolem centrální ulice mohou být otevřeny jako odpočinkové zóny s vodními fontánami a uvolněnou „salonní“ atmosférou.
  • Bezpečnost a hledání cesty. Při pořádání hudebního festivalu je třeba mít k dispozici personál, který lidem pomáhá a dohlíží na bezpečnost. V průběhu let si kluby najímají stále více bezpečnostních pracovníků a vyhazovačů. Designéři navrhli systém velmi viditelných mladých „průvodců Kings Cross“ v zářivých tričkách, kteří by lidem pomáhali najít cestu areálem a kteří jsou také dosažitelní, když je potřeba pomoc.

5. Dopad na strategii, strukturu a odvětví

Takovéto radikální přerámování (přeformulování, přehodnocení) (z „násilí souvisejícího s alkoholem“ na „hudební festival“) se ze své podstaty neobejde bez hlubokých dopadů na zúčastněné organizace. Takové přerámování (přeformulování, přehodnocení) znamená změnu programu pro zúčastněné strany, které dříve problém zarámovaly (formulovaly), definovaly a udržovaly. Pro trvalý dopad by témata a rámce, které jsou výsledkem procesu vytváření rámců, měly vést ke změnám ve strategii organizací a případně i v jejich strukturách a procesech. Radikálně nové Rámce se mohou stát předzvěstí nového paradigmatu, mají potenciál změnit nepsaná pravidla hry v celém odvětví (v tomto případě: ovlivnit systém trestní justice představením alternativních strategií prevence kriminality).

Řada pozoruhodných lidí z místní samosprávy města Sydney se rychle chopila možné role, kterou by mohla hrát v rámci „hudebního festivalu“, a přetvořila svou organizaci z tradiční role místní samosprávy, zajišťování infrastruktury a vymáhání pravidel, na „dirigenta“ nočního života v oblasti Kings Cross. Tyto akční body vedly k zadání dalších projektů na prozkoumání možné budoucnosti v Kings Cross a dalších částech města.

A šli dokonce mnohem dál: rámec hudebního festivalu je sice hezká metafora, ale má zjevná omezení: (1) mnoho prvků komplexního prostředí Kings Cross nelze v tomto rámci zachytit (např. zkušenosti místních obyvatel), (2) tento rámec se vztahuje pouze na Kings Cross (což je jen pár ulic) a pouze na pár nocí v týdnu, většinou v letních měsících. Aby se město Sydney mohlo stát skutečným průvodcem nočního života v celé své samosprávné oblasti, potřebovalo by rámce nebo rozvojové programy pro všechny své různé čtvrti – některé jsou zaměřené na místní zábavu, jiné spíše na turistiku a další jsou rezidenční. Ty by musely vycházet z důkazů o současném stavu nočního života v těchto oblastech a samozřejmě by se na nich museli podílet občané, místní podniky a další společenské subjekty. Město Sydney zadalo výzkum nočního života (City of Sydney, 2011) a konzultovalo s obyvateli a zúčastněnými stranami vhodné záměry a rámce pro jednotlivé oblasti do budoucna. Výsledkem byla komplexní strategie Open Sydney (City of Sydney, 2013), která zachycuje místní záměry a převádí je do stovek akčních bodů pro krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý horizont. Tyto akční body následně vyústily v zadání dalších projektů, které měly prozkoumat možné budoucnosti v Kings Cross a dalších částech města.

Některé z nových projektů Kings Cross, na nichž se výzkumné centrum Designing Out Crime podílelo, navazovaly na původní reframe („hudební festival“), jiné byly mnohem podrobnější a konkrétnější. Jeden z projektů se například zaměřil na problém násilí: v určité míře se skupiny mladých mužů pouštějí do rvaček, protože se chtějí prát, což je součástí jejich specifické skupinové kultury, když si vytvářejí hierarchii uvnitř skupin i mezi nimi. Přehodnocení (přerámování) zde vycházelo z uvědomění, že klíčovým motivem tohoto chování je soutěživost, nikoliv násilí jako takové. Vytváření jiných arén pro soutěžení, jako jsou městské sporty, jim pomáhá dosahovat těchto cílů méně násilnými prostředky. A jak se ukázalo, docela rádi soutěží těmito méně škodlivými způsoby.

Původní projekt Kings Cross z roku 2009 byl realizován ve spolupráci s oddělením Safer Sydney města Sydney jako zadavatelem. V následujících letech po projektu se z této jednotky vyčlenil tým „The Night-time Economy“. Tento tým se zabývá mnohem širším a komplexnějším a inkluzivnějším pohledem na význam, důležitost a hodnotu nočního života ve velkém mezinárodním městě, jako je Sydney. Jeho součástí se stala i dolarová hodnota nočních ekonomických transakcí města, v roce 2019 činí noční ekonomika Sydney 27,2 miliardy dolarů ročně (Deloitte, 2019). Tým pro noční ekonomiku se pustil do realizace mnoha doporučení projektu Kings Cross.

Příběh případové studie Kings Cross se velmi dobře rozšířil v odborné praxi i na akademické půdě jako raný příklad sociálního designu a úspěšný příklad designu přispívajícího k inovacím ve veřejném sektoru (Bason, 2018). Měl široký mezinárodní dosah.

Samotný projekt měl přímý vliv na uvažování o nočním životě ve městech, jako je Vancouver, New York, Londýn, Cardiff, Manchester, Edinburgh, Paříž, Amsterdam, Berlín. Mezi přímé návaznosti týmu Designing Out Crime patří pozvání k projektům v Amsterdamu, Eindhovenu, Soulu, Hongkongu a dalších místech. Zakládající ředitel týmu Night-time Economy ve městě Sydney získal Churchillovo stipendium na studium osvědčených postupů ve světě (Matthews, 2009). Souběžně vzniklo hnutí Night Mayors (Noční starostové) které pomáhá městům přemýšlet o významu a potenciálu nočního života ve městě. V roce 2019 se toto hnutí rozšířilo do 40 měst po celém světě (Seijas & Gelders, 2020). To následně vedlo ke vzniku mezinárodní série konferencí „Global Cities after Dark“, na nichž se sdílejí postupy a zkušenosti s vytvářením prosperující noční ekonomiky z celého světa (www.globalcitiesafterdark.com). Díky dopadu, který toto hnutí má, a diskusím, které umožňuje, zvýrazňuje nově vznikající roli Nigth Mayors. Součástí této diskuse je uznání různých rolí, které hrají (regulační, advokační atd.) při kurátorství noční doby jako prostoru pro „budování důvěry a identity“ (ibid.).

6 Úder tragédie

6.1 Incident a reakce

Avšak v letech 2012 a 2014 v Kings Cross byli zabiti dva mladí muži jednou ranou pěstí během nevyprovokovaného útoku. Tato velmi tragická úmrtí byla samozřejmě diskutována v médiích, což vyvolalo tlak na politiky, aby vytvořili nová protiopatření k potlačení „násilí souvisejícího s alkoholem“ v Kings Cross. V reakci na to stát Nový Jižní Wales zavedl takzvané „Lockout Laws“ (nejedná se o změnu povinné zavírací doby, ale v podstatě o zamezení (opětovného) vstupu do hospody, kavárny nebo restaurace po určité době a omezení podávání alkoholu), které se týkaly velké části území místní samosprávy města Sydney včetně centra města a Kings Cross. Tyto zákony sloužily k tomu, aby se tyto oblasti staly velmi neatraktivními (zákaz kouření venku, zákaz vstupu do hospody, zákaz konzumace jídla), a účinně zničily noční život. Restaurace, kavárny, noční kluby, hospody a obchody z oblasti odešly nebo zkrachovaly. Celkem 176 podniků bylo v důsledku zákonů o výlukách uzavřeno (Taylor, 2018). Změny v Kings Cross znamenaly, že se ostatní, příměstské oblasti měst staly rušnějšími, což zatížilo místní infrastrukturu. Zjevně se jednalo o přesun problémů, nikoliv o jejich řešení – i když nechtěně tento přesun mohl ve skutečnosti snížit celkovou míru násilí v metropolitní oblasti Sydney, protože mládež z různých předměstí přestala využívat Kings Cross jako centrální arénu pro setkávání.

Smutnou ironií tohoto stavu je, že Lockout Laws by nezabránil zmíněným dvěma útokům , protože oba se odehrály ve večerních hodinách předtím, než by došlo k lockoutům. Přesto se zdálo, že v politickém schématu na tom nezáleží.

Zavedení Lockout Laws vedlo k neustálým protestům obyvatel Sydney, komunity a majitelů podniků v oblasti. Vznikla politická strana, která se zasazovala o jejich zrušení. To vyvolalo vášnivou společenskou diskusi o tom, co vlastně znamená být „mezinárodním městem“, jaká je role noční zábavy v životě města a jak jako společnost podporujeme mladé lidi, kteří procházejí zmatenými roky, kdy dospívají, atd. Město Sydney tyto diskuse aktivně zprostředkovávalo prostřednictvím platforem, jako je sydneyyoursay.com.au > openandcreative, a zároveň se zasazovalo o “ Sydney as a 24 hours city“, zadávalo výzkumy o stavu „noční ekonomiky“, aby je mohlo porovnat s jinými velkými městy na světě. Vláda Nového Jižního Walesu rovněž zadala vlastní výzkum v této oblasti. Po veřejném šetření, které shromáždilo více než 200 příspěvků, viz například City of Sydney (2019), byly Lockout Laws v roce 2019 z velké části zrušeny.

6.2 Reflexe: co se stalo?

Z tohoto nešťastného průběhu událostí lze vyvodit řadu ponaučení.

Při zpětném pohledu se ukazuje, že původní projekt Kings Cross měl tři chyby… (1) Projektanti centra DOC si neuvědomili, že zadáním tohoto projektu na sebe město Sydney bere odpovědnost, kterou ve skutečnosti sdílí s několika odděleními státní správy Nového Jižního Walesu. Nezapojení těchto oddělení se ukázalo jako fatální opomenutí. (2) Za druhé, projektanti centra DOC nezapojili do projektu média, a tudíž neovlivnili společenskou diskusi o Kings Cross. Když došlo k tragickému úmrtí, tato diskuse přirozeně začala tam, kde skončila – ze starého rámce „násilí souvisejícího s alkoholem“. (3) Nejvlivnějším hlasem v celé společenské diskusi byli lékaři z pohotovosti v nedaleké nemocnici svatého Vincenta – ti obhajovali Lockout Laws se vší morální autoritou, která k jejich profesi patří. Ani v tomto případě je projektanti centra DOC do původního projektu Kings Cross nezapojili.

Tyto skryté předpoklady v původním projektu byly vytknuty. V následujících letech se společenská diskuse posunula a správa Nového Jižního Walesu se zamýšlela nad vhodností Lockout Laws jako reakce na situaci v Kings Cross. Je zřejmé, že nyní probíhá mnohem pružnější a důkladnější společenská diskuse a je lepší kontext pro to, aby se situace v Kings Cross skutečně změnila k lepšímu.

7 Teorie změny

Příběh projektu Kings Cross má několik stránek: na jedné straně se objevuje přesvědčivý rámec, který zaujme lidi a vede k úspěchu na úrovni projektu – na druhé straně však vidíme, jak obtížné může být vytvořit skutečnou a trvalou změnu.

Promyšlené projekční projekty, v nichž jsou na prvním místě zpochybněny rámce, které používáme k definování problému, a objevují se alternativní rámce, mohou a měly by vést ke změnám v praxi organizace, ve strategii organizace a informovat o změnách v její struktuře a procesech. Radikálně nové rámce mají potenciál změnit nepsaná pravidla hry v celém odvětví (viz obrázek 2).

Obrázek 2 Od přerámování (přeformulování, přehodnocení) projektu k dopadu

K tomu však téměř nikdy nedochází, protože tyto skvělé poznatky přicházejí zezdola nahoru, zatímco strategické myšlení se obvykle určuje v procesu shora dolů: odvětví nebo organizace reaguje na to, co považuje za relevantní kontext („oblast“), a podle toho přizpůsobuje své struktury a strategie (viz obrázek 3).

Obrázek 3 Zablokování, které vyplývá z přístupu k formulaci strategie shora dolů

Toto zablokování inovačního systému lze obejít využitím poznatků, které vycházejí z projektů, k přímému ovlivňování oblasti. Vzniká tak nová dynamika, která kombinuje oba pohyby: protože poznatky, které vzešly z projektů, jsou použity k vytvoření nové oblasti, odvětví se této nové oblasti přizpůsobuje pomocí svých běžných adaptačních procesů shora dolů a na půli cesty se setkává s pohybem zdola nahoru (viz obrázek 4).

Obrázek 4 Dynamika přerámování (přeformulování) a strategické transformace

Setkali jsme se s různými úrovněmi tohoto modelu hrajícími svou roli v návaznosti na projekt Kings Cross.

8 Závěr: přerámování (přehodnocení) a strategická transformace

Jaká poučení můžeme z této rozšířené případové studie vyvodit, aby nám pomohla pochopit, co může design přinést do takto otevřených, komplexních, dynamických a síťových problémových situací, jaká jsou úskalí a kde potřebujeme postupy z jiných oborů, abychom mohli rozšířit to, co může design přinést?

Při zpětném pohledu nyní jasně vidíme, že v původním projektu jsme jako designéři udělali známou chybu, když jsme se příliš soustředili na projektovou úroveň. A jak jsme již uvedli dříve, projektový tým zcela pominul některé z hlavních zainteresovaných stran – což nikdy není dobrý nápad (viz oddíl 5). A zranitelnost řešení ještě zhoršila skutečnost, že zainteresované strany, s nimiž pracovali, příliš nezapojovali a nevtáhli je do procesu spoluvytváření. Nebylo to náhodou – ve snaze projít, se dopouštěli klasického designérského řešení tím, že zůstávali pod pokličkou a předpokládali, že elegance přerámování (přeformulování) a z něj plynoucí nápady budou natolik přesvědčivé, že to samo o sobě vytvoří prostor pro změnu potřebnou k realizaci. Svým způsobem měli štěstí, že město Sydney mělo mnohem vstřícnější přístup. Ale i přesto, i přes pozitivní vývoj po skončení projektu, který zahrnoval příchod strategie Open Sydney a organizační posun k Noční ekonomice ( neuvěřitelně vzácný), se řešení ukázala jako kriticky zranitelná, protože společenská diskuse se neposunula dál. Aby mohlo dojít ke skutečné změně, musí se do nového uspořádání posunout všechny úrovně modelu na obrázku 4. To znamená, že pokud má mít design trvalý dopad, bude se muset naučit strategicky pracovat napříč těmito úrovněmi.

Aby mohl design plně využít svůj potenciál k přehodnocení problémů a vytvoření skutečné změny, musí přehodnotit některé své vlastní předpoklady, které vycházejí z jeho dlouhé historie jako profesionálního oboru (to je přirozené: koneckonců, když se zabýváme tak složitými sociálními problémy, používáme postupy designu k něčemu, k čemu nebyly vytvořeny). Některé z nich jsme již nastínili výše při popisu nedostatků původního projektu Kings Cross – ale seznam předpokladů je mnohem delší. Patří mezi ně podcenění významu role klienta (Dorst, 2019), potíže s připuštěním odborných znalostí z jiných profesních oblastí k ovlivnění průběhu projektu, potenciální problém při řešení vysoké míry složitosti, skutečnost, že design má tendenci ignorovat existenci moci. Design má tendenci vytvářet bublinu, v níž může tvůrčí proces vzkvétat, ale tím také vytváří obtížné rozhraní s širší organizací.

Z této případové studie je zřejmé, že k dosažení strategické transformace potřebuje projektování teorii změny přesahující úroveň projektu a tradičně uplatňovaný přístup zdola nahoru. Základem může být začínající model uvedený na obrázku 4 – alespoň mapuje některé vrstvy, kterými je třeba projít, a v této případové studii nám pomohl vytvořit si bližší představu o tom, co by se mohlo pokazit. Další modely z oblasti řízení inovací (Liedtka, 2017), řízení změn (Schaminee, 2018) a inovací ve veřejném sektoru (Bason, 2018) mohou osvětlit pozici, v níž se design ocitá, když se pohybuje v této důležité, ale nesmírně složité problémové oblasti. V tuto chvíli je třeba s těmito obory velmi úzce spolupracovat.

Aby bylo možné naplnit příslib sociálního designu, bude se muset design změnit, aby odpovídal těmto výzvám, přesáhnout řešení na úrovni projektů a změnit postupy, strategii, strukturu a změnit myšlení v tomto odvětví (Tromp & Hekkert, 2019).

Poděkování: Autoři by rádi poděkovali NSW Department of Justice (ministerstvu spravedlnosti Nového Jižního Walesu), které je financujícím orgánem výzkumného centra Designing Out Crime, a pracovníkům a studentům Designing Out Crime z Fakulty designu, architektury a stavebnictví Technologické univerzity v Sydney, kteří se podíleli na projektu Kings Cross. Zvláštní zmínku zaslouží Douglas Tomkin, vedoucí designér, který vytvořil prostor pro většinu prací, z nichž tento článek vychází, a Sarah Gibson, která byla mentorkou studentských týmů. Zvláštní poděkování patří Brendanu Thomasovi (dříve z ministerstva spravedlnosti Nového Jižního Walesu), Suzie Matthewsové (dříve z města Sydney), Bradleymu Shepherdovi (policie Nového Jižního Walesu), nejlepším partnerům projektu Designing out Crime.

9 Reference

  • Bason, C., (2018). Leading public sector innovation: Co-creating for a better society. Policy Press.
  • Bordens, K. S., & Abbott, B. B. (2002). Research design and methods: A process approach. McGrawHill.
  • Boutellier, H., (2013). The Improvising Society: Social Order in a World without Boundaries. Eleven.
  • City of Sydney (2011). Late night management areas research project. Parsons Brinckerhoff for City of Sydney
  • City of Sydney (2013). OPEN SYDNEY Future directions for Sydney at night. City of Sydney
  • City of Sydney (2019). Submission to the joint select committee: Sydney’s night-time economy. City of Sydney
  • Deloitte. (2019). ImagineSydney. Accessed 30 January 2020 http://images.content.deloitte.com.au/Web/DELOITTEAUSTRALIA/%7B725ffb22-cab6-47f4-9958- 37305087ba5e%7D_20190211-citimagine-sydney-play-report.pdf.
  • Dorst, K., (2011). The core of ‘design thinking’and its application. Design studies, 32(6), pp.521-532.
  • Dorst, K., (2015). Frame innovation: Create new thinking by design. MIT Press.
  • Dorst, K. , Kaldor, L., Klippan, L., and Watson, R., (2016). Designing for the common good. BIS publishers.
  • Dorst, K., (2017). Notes on Design – how creative practice works, BIS Publishers.
  • Dorst, K., (2019). Design Beyond Design, She Ji, Volume 5, Issue 2, Summer 2019, Pages 117-127
  • Liedtka, J., Salzman, R., and Azer, D., (2017). Design thinking for the greater good: Innovation in the social sector. ColumbiaUniversity Press.
  • Matthews, S (2009). To compare regulatory and planning models which reduce crime in the night time economy. The Winston Churchill memorial trust of Australia.
  • Seijas, A., & Gelders, M. M. (2020). Governing the night-time city: The rise of night mayors as a new form of urban governance after dark. Urban Studies.
  • Schaminee, A., (2018). Designing with and within public organizations, BIS Publishers.
  • Taylor, A., (2018). ‘What the hell is going on in Sydney?’ 176 venues disappear. The Sydney Morning
  • Herald, 27 May 2018. Available at: https://www.smh.com.au/national/nsw/what-the-hell-is-goingon-in-sydney-176-venues-disappear-20180527-p4zhst.html (accessed 3 December 2019).
  • Tromp, N., and Hekkert, P.,(2019). Designing for Society, Bloomsbury

O autorech:

Kees Dorst, vzděláním inženýr průmyslového designu (TU Delft), založil výzkumné centrum Designing Out Crime na Technologické univerzitě v Sydney a je profesorem Design Innovation na Fakultě transdisciplinárních inovací této univerzity. Přednáší na univerzitách a školách designu po celém světě.

Rodger Watson, praktikující psycholog a kriminolog, byl zástupcem ředitele výzkumného centra Designing Out Crime na University of Technology Sydney. Založil zde magisterský obor Creative Intelligence and Strategic Innovation a působí jako hostující výzkumný pracovník na vysoké škole Central Saint Martin’s College, University of the Arts London.