Štěkot našeho psa Huga mě přivedl k úvaze, že ticho ve vesmíru možná není známkou strachu nebo zániku – ale neporozumění.
V této eseji rozvíjím hypotézu noetických nik jako možného vysvětlení Fermiho paradoxu: různé inteligence mohou existovat, ale „štěkají“ v odlišných kognitivních prostorech, které se míjejí. Mlčení pak není strategií, ale důsledkem odlišných rámců poznání.
Pokud nás ve vesmíru někdo slyší, možná zníme jako šum. A pokud někdo mluví k nám – možná jen neumíme poslouchat.
Více viz Medium.com – Noetické niky jako hypotéza vysvětlující Fermiho paradox.