Reflexe k Praxi 5: Schizofrenie, astronomie, folklórní perspektivy vesmíru a kyberbezpečnost

Tato reflexe představuje pět klíčových projektů realizovaných během páté odborné praxe v rámci bakalářského studia oboru Design informačních služeb na Masarykově univerzitě. Zaměřuje se na propojení technologií, humanitních věd a kreativního designu, přičemž jednotlivé projekty v různé míře využívají human-centered přístup, interdisciplinární spolupráci a metodickou práci s designovými nástroji.

Praxe V poskytla příležitost prozkoumat rozmanitá témata informačního designu – od vývoje podpůrných služeb pro osoby se schizofrenií a jejich blízké, přes inkluzivní vzdělávací koncepty astronomie, až po návrh přívětivějších přístupů ke kyberbezpečnosti. Společným jmenovatelem byla snaha přizpůsobit řešení konkrétním společenským nebo kulturním kontextům – ať už šlo o potřeby jednotlivců, odborníků, nebo širší veřejnosti.

V jednotlivých projektech byly uplatněny různé přístupy – od metodiky dvojitého diamantu přes principy inkluzivního či slow designu až po praktické využití výzkumných a edukačních rámců, jako je OWASP SAMM nebo PPDAC. Tato kombinace přístupů umožnila lépe porozumět složitým kontextům a hledat udržitelná řešení odpovídající konkrétním situacím.

Reflexe přináší nejen přehled dosažených výstupů, ale také ukazuje, jak lze designové přístupy přizpůsobovat různým oblastem – od péče o duševní zdraví, přes vzdělávání, až po nástroje pro odborníky v kybernetické bezpečnosti či kulturní interpretaci vesmíru.

Následující článek shrnuje klíčové projekty, výzvy a poznatky, které tato praxe přinesla, a naznačuje možnosti jejich dalšího rozvoje.

💡 Design podpůrných informačních služeb pro lidi se schizofrenií a jejich blízké

V rámci tohoto projektu jsem se zaměřil na mapování potřeb a výzev v oblasti podpůrných informačních služeb pro osoby se schizofrenií a jejich blízké. Cílem bylo pochopit dynamiku vztahů mezi pacienty a jejich okolím, identifikovat klíčové bariéry a zhodnotit současné dostupné služby. Projekt stojí na průniku mezi oblastí duševního zdraví, sociální podpory a informačního designu. Díky literárnímu průzkumu, neformálním rozhovorům a mapování stávajících systémů se podařilo formulovat základní hypotézy, které mohou sloužit jako východisko pro návrh citlivě a systematicky koncipovaných řešení. Celý proces byl veden metodikou dvojitého diamantu s důrazem na důkladné pochopení problému před samotným návrhem konkrétních služeb.

Vzhledem k citlivosti a komplexnosti tématu jsem se rozhodl setrvat ve fázi důkladného zkoumání a mapování problému, tedy v ranných fázích metodiky dvojitého diamantu. Tímto krokem jsem chtěl zajistit, že případné budoucí návrhy budou vycházet z dostatečně hlubokého porozumění a respektu k závažnosti situací, jimž čelí osoby se schizofrenií a jejich blízcí. Klíčové aspekty této analytické fáze dále rozpracovávám v následující sérii článků:

💡 Astronomie pro „všechny“: Inkluzivní vzdělávací koncepty

Projekt navázal na mé dřívější dílo Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením a rozšířil jeho perspektivu směrem k širšímu pojetí inkluzivního designu. Z původního zaměření na jednu specifickou skupinu se pozornost přesunula k obecnějším otázkám přístupnosti astronomického vzdělávání napříč různými typy publika. Věnoval jsem se návrhu obsahu a rámce vzdělávacího materiálu, který je zatím ve fázi pracovní koncepce a grafické přípravy.

Součástí přístupu, který rozvíjím, je koncept pracovně nazývaný designová astronomie a kosmonautika. Tento pojem označuje snahu chápat tyto obory nejen jako oblasti exaktního výzkumu a technologického rozvoje, ale také jako kulturně zprostředkovatelné fenomény, které je možné interpretovat prostřednictvím designových strategií. Zajímá mě, jak lze astronomické a kosmické poznání komunikovat způsobem, který zohledňuje různorodé kognitivní, senzorické nebo kulturní přístupy – včetně těch, které se běžně nacházejí mimo hlavní proud edukace a popularizace vědy.

V tomto pojetí se design neuplatňuje pouze jako nástroj vizualizace nebo estetiky, ale jako prostředek tvorby alternativních přístupů k obsahu – například skrze hmatové modely, narativní rámce, situační interaktivitu nebo lokalizované interpretace. Cílem není zjednodušovat, ale vytvářet přístupové cesty pro ty, kdo z různých důvodů nefungují v předpokládaných normách vědecké komunikace.

Přestože jsem měl na počátku studia v úmyslu se od tohoto tématu dočasně vzdálit, jeho aktuálnost i osobní význam mě znovu přivedly k potřebě pokračovat v jeho rozpracování. Po ukončení studia se k němu plánovaně vrátím a chci navázat hlubším výzkumem i rozšířením stávajících úvah o poznatky ze zahraničních přístupů.

Za důležitou výzvu do budoucna považuji důkladnější zmapování toho, jak se inkluzivní astronomické vzdělávání vyvíjí v různých částech světa. Dlouhodobě si všímám, že se podobné iniciativy často objevují paralelně a nezávisle na sobě – vycházejí z různých motivací, ať už ze zkušeností se zrakovým postižením, z úsilí o zpřístupnění poznání, nebo jednoduše z lidské vstřícnosti. Nejde o nové téma, ale o oblast, která ve společnosti existuje už delší dobu – jen v různých kvalitách, kontextech a organizačních strukturách.

💡 Lidé, bezpečnost a design: Tvorba přívětivých kyberbezpečnostních řešení & Implementace bezpečného vývoje s OWASP SAMM

Projekt se věnoval propojení oblasti kyberbezpečnosti s principy informačního a vzdělávacího designu. Cílem bylo zohlednit potřeby různých uživatelů v digitálním prostředí – od odborníků přes vývojáře až po běžné uživatele, kteří často čelí abstraktním nebo nepřístupně formulovaným bezpečnostním doporučením.

Klíčovým rámcem se stala metodika OWASP SAMM, jejíž strukturu jsem zpracoval a zpřístupnil formou přehledových materiálů, workshopů a překladů do češtiny. Věnoval jsem se i výběru a kritickému porovnání dostupných frameworků pro bezpečný vývoj softwaru, přičemž jsem akcentoval jejich použitelnost ve vzdělávacím kontextu a jejich přístupnost pro začátečníky.

Souběžně jsem rozvíjel sérii vzdělávacích aktivit, která stavěla na principech learning designu – od návrhu vzdělávacího objektu přes zajištění obsahu a jeho formy až po evaluaci workshopu. Reflektoval jsem také etické a filozofické rozměry bezpečnostního testování, a to jak v psaných textech, tak ve veřejných přednáškách, kde jsem se věnoval otázkám zodpovědnosti, důvěry a společenských dopadů technických rozhodnutí.

Tato část praxe ukazuje, jak lze designové myšlení aplikovat na oblast, která bývá často považována za ryze technickou. Právě skrze design lze kyberbezpečnost představit jako srozumitelnější, přístupnější a citlivěji formulovanou – což je podle mého názoru klíčové pro její širší přijetí i uplatnění v různých prostředích.

Vybrané aspekty projektu dále rozvíjím v sérii článků:

💡 Folklórní obrazy vesmíru: Tradiční perspektivy a jejich význam pro současnost

Tento projekt se zaměřil na propojení tradičních kulturních narativů o vesmíru s nástroji moderního vzdělávání a datového zprostředkování. Sbíral jsem příklady symbolů, mýtů a příběhů z různých kultur, které se vztahují k vesmíru, jeho původu, uspořádání nebo významu, a zkoumal jejich vztah k současným vědeckým teoriím a představám. Výzkum se opíral o rámec PPDAC (Problem, Plan, Data, Analysis, Conclusion), který jsem přizpůsobil kulturně-narativnímu materiálu.

Projekt podporuje interkulturní dialog tím, že ukazuje, jak tradiční obrazy vesmíru stále ovlivňují naše vnímání světa – nejen jako folklórní relikt, ale jako aktivní nástroj porozumění, který lze využít v pedagogickém i výstavním kontextu. Zároveň odhaluje rozdíly ve způsobech, jak jednotlivé kultury uchopují neznámé, pracují s abstrakcí, nebo spojují empirii s vírou.

Designová rovina projektu spočívala v hledání formátu, který by umožnil tato témata zprostředkovat různému publiku – například skrze edukační eseje, multimediální doprovodné materiály nebo výstavní rámce. Zatímco projekt zůstává v analyticko-konceptuální fázi, připravuji sadu textů, které slouží jako základ pro další zpracování v rámci vzdělávacích a popularizačních formátů.

K projektu vzniká série článků, které navazují na dřívější reflexe a dílčí sondy:

Po ukončení studia se k tématu plánuji vrátit s cílem jej zpracovat hlouběji a v širších kulturních i metodologických souvislostech. Mým záměrem je vytvořit jasnější rámec, který by folklórní obrazy vesmíru uchopil nejen jako kulturní artefakty, ale jako živé koncepty schopné vstupovat do současného vzdělávacího a interpretačního prostoru. V této souvislosti chci významně uplatnit designově kontextový přístup, který umožňuje pracovat s kulturním obsahem citlivě, situačně a s ohledem na specifika konkrétního publika i média.

💡 Vznik záměrně děravé mobilní aplikace pro kyberbezpečnostní testery

Tento projekt se zaměřil na návrh a testování mobilní aplikace určené k výukovým a tréninkovým účelům v oblasti kyberbezpečnosti. Cílem bylo vytvořit simulované prostředí, ve kterém by mohly být testovány specifické zranitelnosti mobilních aplikací – a to nejen staticky, ale v realistickém kontextu, s možností aktivního zásahu ze strany testerů. Podnětem byl nedostatek flexibilních nástrojů, které by bylo možné přizpůsobit konkrétním scénářům a potřebám odborníků.

V první fázi jsem zmapoval existující nástroje a výukové platformy, které již umožňují pracovat se simulovanými zranitelnostmi. Přestože některé z nich poskytují velmi kvalitní základy, často postrádají možnost úprav, lokalizace, nebo reflektování vývoje mobilního prostředí – například problematiku podpory starších verzí Androidu. V reakci na to jsem navrhl aplikaci s nízkým „minSdkVersion“, která demonstruje konkrétní bezpečnostní rizika spojená s absencí moderních funkcí v zastaralých systémech.

Aplikace byla testována s několika kyberbezpečnostními specialisty. Získaná zpětná vazba ukázala, že pro určité skupiny testerů je klíčová možnost definovat vlastní scénáře a provádět „proof of concept“ v kontrolovaném prostředí. Z toho důvodu se projekt začal orientovat na vytvoření modifikovatelného vývojového rámce – spíše než na hotovou aplikaci s pevným obsahem. Tento posun od konkrétního produktu k otevřené platformě umožňuje testerům simulovat zranitelnosti podle aktuálních potřeb a přizpůsobit si prostředí konkrétním výukovým nebo testovacím cílům.

Další fáze bude zaměřena na rozšíření modelovaných zranitelností, jako jsou chyby při správě relací, nedostatečné šifrování nebo slabé ověřování. Zároveň je v plánu vytvořit dokumentaci a podpůrné materiály, které by platformu učinily využitelnou i ve výuce a odborné přípravě.

Projekt ukazuje, že i v silně technickém prostředí je možné uplatnit principy designového přístupu – konkrétně v podobě práce s uživatelskou zpětnou vazbou, přizpůsobitelnosti nástroje, a citlivé rovnováhy mezi komplexností a dostupností. Výsledkem není jen vývojová aplikace, ale především otevřený nástrojový koncept, který má potenciál růst společně s potřebami komunity.

Shrnutí

Tato praxe mi umožnila důkladněji prozkoumat různé podoby informačního designu v tématech, která se výrazně liší svou povahou, kontextem i cílovými skupinami – od podpory lidí se schizofrenií přes inkluzivní přístupy ve vzdělávání až po nástroje pro kyberbezpečnostní testování. Společným jmenovatelem všech projektů byla práce s komplexitou, nutnost pečlivé analýzy a respekt k uživatelskému i kulturnímu kontextu.

Běžně vycházím z metodiky dvojitého diamantu, ale v této praxi jsem si uvědomil, že její aplikace musí být flexibilní a doplněná o další rámce – ať už jde o slow design v citlivých tématech, design framing při práci se složitými problémy, nebo learning design v oblasti kyberbezpečnosti. U některých projektů jsem se záměrně rozhodl setrvat v analytické fázi, protože nebylo eticky ani metodicky vhodné přecházet ke konkrétním návrhům bez hlubšího porozumění.

Zkušenosti z praxe mi potvrdily důležitost interdisciplinárního přístupu – kombinace designu, technologií, humanitních věd a vzdělávání přináší nejen nové možnosti řešení, ale i nové otázky. V praxi se ukázalo, že i zdánlivě technická témata (např. kyberbezpečnost) lze zpracovávat designově a citlivě, a naopak kulturně zakotvená témata (např. vesmírný folklór) lze přenést do moderních rámců informačních služeb.

Do budoucna chci na těchto principech dále stavět. Zajímá mě, jak lze designově kontextové přístupy rozvíjet v mezinárodním prostředí a jak s jejich pomocí kultivovat veřejné i odborné nástroje, které reagují na reálné potřeby – bez ohledu na to, zda vycházejí z humanitního, technického nebo vzdělávacího rámce. Praxe pro mě nebyla jen výukovým úkolem, ale krokem k hlubší profesionalizaci mé práce v oblasti designu informačních služeb.