V prvním semestru nebylo cílem vytvořit ucelenou reflexi, ale především zahájit vědomou práci se vzdělávacími cíli – skrze vytvoření studijního portfolia, vyplnění Edventure canvasu a individuální konzultace. Přesto vnímám jako smysluplné se k těmto prvotním cílům vrátit a zhodnotit, jak se mi je dařilo rozvíjet. Následující text tedy není zpětným soupisem splněných úkolů, ale spíše reflexivním zastavením: pohledem na to, jaké cíle pro mě na začátku hrály roli, jak se v čase proměnily, co se dařilo naplňovat a co zůstává otevřené.
Rád bych se nyní zastavil u svých vzdělávacích cílů – a vlastně i u širšího rámce, který je obklopuje. Od samého začátku pro mě nebyly oddělené od mých profesních zájmů, osobních témat ani hodnotového směřování. To, co se učím, souvisí s tím, co chci měnit, co potřebuji lépe pochopit – i s tím, co mě v náročných chvílích drží v pohybu.
Zpětně se tedy pokouším pojmenovat, jak se mi dařilo jednotlivé cíle naplňovat, jak se v čase proměňovaly, a co zůstává otevřené. Ke každému z nich připojuji stručnou úvahu o tom, co mi přinesl, kde vidím rezervy a jaké další kroky bych rád podnikl.
Závěrečná reflexe k semináři zaměřenému na vzdělávací cíle
Seminář mi umožnil vědomě reflektovat své vzdělávací cíle – nejen na úrovni jejich formulace, ale i na úrovni jejich aktuální životnosti, realizovatelnosti a smyslu. Níže přehledně rekapituluji své hlavní cíle, které jsem si stanovil na začátku, a krátce se vracím k jejich stavu, vývoji a dalším krokům.
Chci se naučit designovat sám sebe
Tento cíl zůstává živý, i když jeho realizace byla doposud spíše fragmentární. Pracuji explorativně – občas pracuji s knihou Who Am I?, spolupracuji s osobním trenérem, zapojuji i populárně naučné a odborné zdroje. Osobní přetížení a psychická únava mi brání v hlubší systematizaci. Přesto cítím posun – zejména v uvědomění, že sebedesign je proces, nikoliv rychlý výsledek. Reflexe v semináři mi pomohla pochopit, že i stagnace má svůj význam, pokud o ní vím.
Chci se naučit vytvářet kvalitní design služeb v oblasti kyberbezpečnosti
Zde eviduji největší pokrok. Navrhl jsem koncepci kurzu pro Akademii CZ.NIC, konzultoval jsem ji s odborníky, revidoval podklady, sleduji vývoj v oblasti OWASP, ISECOM, ISO/IEC norem i české legislativy. Došlo i k dohodě o realizaci. Tento cíl se transformoval z obecné ambice do konkrétního výstupu – designování kurzu. Cíl je naplňován, přestože některé dílčí úkoly (např. zpětné opakování CEH) zatím nebyly dokončeny.
Chci se naučit vytvářet kvalitní design služeb v oblasti bezbariérové astronomie a kosmonautiky
Cíl je živý, ale jeho realizace je zatím dílčí a přerušovaná. Účastnil jsem se konferencí (INSPO, Agora), navázal kontakt s některými kolegy z praxe, využívám poznatky z oblasti muzejnictví a tyflografiky. Projekt APOD zatím zůstává v návrhové fázi. Významně zde zasáhla pracovní i osobní zátěž, včetně přetížení. V semináři jsem si připustil otázku, zda je dlouhodobě udržitelné v tomto cíli pokračovat – není to vzdání se, spíš upřímné přehodnocení.
Chci se seznámit s aktuálním stavem, možnostmi a perspektivou designování kosmické turistiky
Tento cíl zůstává okrajový. Část plánovaných aktivit se neuskutečnila (např. účast na konferenci STC, hlubší studium zahraničních materiálů). Věnoval jsem se mu jen občasně a v rámci širšího kulturně-společenského zájmu. Přesto vnímám, že cíl není zcela uzavřen – jen má pro mě momentálně nižší prioritu.
Chci získat designerský nadhled nad vlastními aktivitami
Tohoto cíle dosahuji průběžně. Učím se reflektovat procesy, nejen výsledky. Uvědomuji si, kdy jsem „v projektu“, a kdy je třeba ustoupit a podívat se z odstupu. To platí jak pro tvorbu kurzů, tak pro přístup k problematice přístupnosti nebo kyberbezpečnosti. Seminář mi v tomto směru pomohl dát si nástroje reflexe do vědomé roviny.
Chci porozumět designování informačních služeb z pohledu kulturní a sociální antropologie
Tento cíl zatím nebyl zcela naplněn. Téma je pro mě stále atraktivní, ale nedošlo k výraznějšímu zapojení antropologických konceptů do praxe. Pravděpodobně jej více otevřu v rámci dalších tematických předmětů (např. Inkluzivní design). Prozatím se omezuji na obecné kulturní povědomí, nikoli na systematickou aplikaci.
Závěr
Seminář mi poskytl prostor nejen pro rekapitulaci, ale i pro upřímné přehodnocení. Některé cíle zůstávají platné, jiné potřebují revizi – ne z důvodu selhání, ale kvůli posunu v kontextu. Uvědomuji si, že práce s cíli není jednorázový akt, ale trvalý proces. Často v něm vítězí houževnatost nad „rychlým úspěchem“.
Do budoucna si chci ponechat prostor pro flexibilitu, ale zároveň chci být vůči cílům konkrétnější v krátkodobém horizontu. Svoji cestu nevnímám jako přímku, ale jako terénní mapu – a právě tento přístup považuji za jeden z klíčových výstupů semináře.
Poznámka pod čarou
Edventure Canvas (dle SMART) mi nevyhovuje, protože je pro mě příliš statický, strukturovaný a orientovaný na předem definované cíle. Mám pocit, že mě nutí uměle formulovat něco, co se teprve rodí – jako bych měl popsat cíl ještě dřív, než pochopím, proč mě téma vlastně přitahuje. Nezohledňuje dostatečně nejistotu, průběžné přehodnocování směru ani přirozený chaos učení, které není lineární. Místo aby mě motivoval, často mě brzdí – jako bych musel přizpůsobit své myšlení šabloně, místo aby se nástroj přizpůsobil mně.
Naopak přístup „experimentu“ mi vyhovuje, protože je živý, otevřený a pracuje s tím, že učení je cesta objevování. Umožňuje mi zkoumat, improvizovat a reagovat na to, co se vynořuje po cestě – a přitom mít směr, ne jen náhodu. Baví mě, že se zaměřuje na praktické zkoušení, testování nápadů a reflexi. Cítím v něm respekt k nejistotě a neustálému vývoji – což je způsob, jakým se skutečně učím a rostu. Není to chaos, ale živý proces, který mi dává smysl.