Press "Enter" to skip to content

Sociální inovace 2: Vyhoření v kyberbezpečnosti

Published 20/12/2024 by Oxford

(Tento článek byl vytvořen v rámci předmětu Sociální inovace pro společnost (P. Kutálková, A. Šašinková) k oboru Design informačních služeb na Masarykově univerzitě.)

Tiše našlapuje, ale… Ti, kdo se s tímto fenoménem setkali, jistě vědí, že vyhoření se může nakonec projevit jako setsakramentsky hlasitý problém, který zasahuje nejen samotného jednotlivce, ale také jeho okolí – kolegy, rodinu a celkovou dynamiku pracovního týmu. Nespavost, ztráta motivace, podrážděnost nebo fyzické obtíže často křičí o pozornost způsobem, který nelze ignorovat. Vyhoření je tedy výzvou, která se někdy sice tváří tiše, ale nakonec si o slovo řekne – a to dost důrazně…

Vyhoření je zahrnuto v 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) jako jev z povolání. Tento syndrom je popsán jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut. Vyznačuje se třemi hlavními rozměry: pocity vyčerpání, zvýšenou mentální vzdáleností od zaměstnání nebo pocity negativismu a cynismu souvisejícími se zaměstnáním, a sníženou profesionální efektivitou. Vyhoření se specificky týká pracovního prostředí. [1].

„Vyhoření není jen náhodný pocit únavy po dlouhém dni nebo módní slovo, které uslyšíte v chodbách kancelářských budov. Je to hluboký, chronický stav vyčerpání, zakořeněný v psychice člověka … Dopad syndromu vyhoření se neomezuje pouze na profesní život, ale narušuje i osobní vztahy, volnočasové aktivity a celkovou kvalitu života. Je charakterizovaný dlouhodobým, neřešitelným pracovním stresem vedoucím k emocionálnímu, kognitivnímu a fyzickému vyčerpání. „Člověk se cítí prázdný, pesimistický a klesá jeho schopnost řešit problémy. Objevují se také fyzické projevy, jako například bolesti hlavy nebo snížená imunita““ [8].

Pozorování z praxe: vlastní reflexe

Během posledních 2,5 roku jsem se díky neformálním rozhovorům a ad hoc interakcím s přibližně 50 kolegy z oboru kybernetické bezpečnosti okrajově zabýval fenoménem vyhoření. Mé diskuse s kolegy často přesahovaly rámec běžných pracovních témat a dotýkaly se i hlubších otázek osobních a profesních výzev.

Na základě těchto pozorování jsem odhadl, že přibližně 65 % kolegů zažilo, zažívá, vykazovalo nebo vykazuje příznaky vyhoření. Hlavní projevy:

  • Dlouhodobá únava a vyčerpání.
  • Ztráta zájmu o práci a cynismus vůči profesním povinnostem.
  • Zvýšená podrážděnost a neschopnost se soustředit.

Kolegové s výraznějšími symptomy vyhoření prožívali závažné osobní i profesní dopady. Někteří bojovali s úzkostmi a nespavostí, jiní popisovali fyzické obtíže, jako jsou bolesti hlavy nebo bušení srdce, v jiných případech až náznaky panických atak, výrazné zažívací potíže atp.

Situace v oblasti kybernetické bezpečnosti je unikátní tím, že odborníci často čelí kombinaci dlouhé pracovní doby, nadměrné zátěže, tlaků spojených s ochranou celé organizace před neustále se vyvíjejícími hrozbami, absence podpory kyberbezpečnosti ze strany organizace, až velmi často také v kombinaci s neuspokojivým leadershipem.

Překvapivá podobnost s průzkumem Human Risk Review 2024

S nadšením jsem zjistil, že má osobní pozorování přibližně odpovídají poznatkům zveřejněným v Human Risk Review 2024 [2]. Podle této studie:

  • 68 % odborníků na kybernetickou bezpečnost trpí syndromem vyhoření, což téměř odpovídá mému odhadu.
  • 32 % z nich uvádí velmi závažné vyhoření a 36 % mírné symptomy.

Navíc, hlavní příčiny vyhoření, které jsem identifikoval – jako nadměrná zátěž, dlouhá pracovní doba a prostředí s nadměrným tlakem (v mnoha ohledech) – odpovídají výsledkům této studie. Studie [2] také zdůrazňuje některé důsledky těchto tlaků:

  • 51 % odborníků uvedlo, že užívají předepsané léky na duševní zdraví.
  • 83 % bezpečnostních profesionálů přiznalo, že vyhoření způsobilo chyby, které vedly k narušení bezpečnosti.

Podobnosti mezi mými poznatky a průzkumem Human Risk Review 2024 jsou pro mě nejen překvapivé, ale také potvrzují závažnost problému v celosvětovém měřítku. To dodává mým zjištěním na relevanci a ukazuje, že situace, kterou jsem pozoroval na mikroúrovni, odpovídá širším trendům v oboru.

Důsledky syndromu vyhoření na kyberbezpečnost

Důsledky syndromu vyhoření na kyberbezpečnost podle Human Risk Review 2024 [2] jsou závažné a mají přímý dopad na bezpečnost organizací. Klíčové závěry studie v tomto kontextu zdůrazňují, jak lidská rizika ovlivňují schopnost efektivní obrany proti kybernetickým hrozbám [2]:

  • Zvýšená chybovost:
    • 83 % IT bezpečnostních profesionálů přiznalo, že vyhoření vedlo k chybám, které způsobily narušení bezpečnosti. Lidské chyby, jako je přehlížení důležitých upozornění nebo nesprávná konfigurace systémů, se často stávají vstupními body pro útočníky.
    • Souvislost s lidskými riziky: Syndrom vyhoření zvyšuje pravděpodobnost selhání lidského faktoru, který je již tak jednou z nejčastějších příčin bezpečnostních incidentů.
  • Oslabená schopnost rychlé reakce na hrozby:
    • Dlouhodobé vyčerpání a ztráta soustředění u vyhořelých pracovníků zpomaluje schopnost efektivně reagovat na incidenty. V prostředí, kde jsou bezpečnostní týmy pod neustálým tlakem, může i malé zpoždění znamenat výrazné riziko pro celou organizaci.
    • Souvislost s lidskými riziky: Lidé jsou klíčovým prvkem při detekci a reakcích na útoky. Oslabený výkon týmu vede ke zhoršení celkové bezpečnostní situace.
  • Ztráta talentů a zvýšení nákladů:
    • Vyhoření vede k fluktuaci pracovníků, což je v oboru kybernetické bezpečnosti obzvlášť kritické. Studie ISC2 uvádí, že v EU chybí přibližně 274 000 odborníků na kybernetickou bezpečnost. Tento nedostatek je globálně ještě výraznější, s 3,9 miliony volných pozic po celém světě [2].
    • Souvislost s lidskými riziky: Nedostatek profesionálů způsobuje přetížení stávajících týmů, což dále prohlubuje problém vyhoření a vytváří bludný kruh lidských a organizačních rizik.
  • Narušení rovnováhy mezi bezpečností a provozem:
    • Přetížení bezpečnostních týmů vede k situacím, kdy se zaměřují na okamžité hrozby na úkor strategických opatření. To zvyšuje zranitelnost organizace, například v oblasti ochrany digitálního dodavatelského řetězce, kterou 80 % odborníků označilo za naléhavý problém [2].
    • Souvislost s lidskými riziky: Lidé jsou často nuceni přijímat kompromisy mezi rychlostí a kvalitou, což zvyšuje riziko přehlédnutí potenciálních hrozeb.

Důsledky vyhoření vytváří bludný kruh, který prohlubuje lidská rizika v oblasti kyberbezpečnosti:

  • Vyhoření oslabuje výkon týmů, což vede k chybám a zvyšuje pravděpodobnost incidentů.
  • Incidenty zvyšují tlak na týmy, což urychluje nástup vyhoření a možné odchody pracovníků.
  • Nedostatek profesionálů způsobuje přetížení stávajících týmů, což dále zhoršuje jejich schopnost zvládat pracovní zátěž.

V kombinaci s narůstající komplexitou kyberhrozeb tato dynamika výrazně zvyšuje zranitelnost organizací. Lidský faktor, který je tradičně považován za nejslabší článek v oblasti kybernetické bezpečnosti, je tímto tlakem ještě více oslaben.

Lidská rizika hrají klíčovou roli v kyberbezpečnosti, a syndrom vyhoření představuje jednu z jejich největších výzev. Studie [2] zdůrazňuje, že vyhoření nejenže zhoršuje duševní zdraví bezpečnostních týmů, ale má i přímé dopady na schopnost organizací čelit kybernetickým hrozbám.

Řešení tohoto problému vyžaduje také strategický přístup, který se zaměří na snížení pracovního zatížení, podporu duševního zdraví a zajištění dostatečných lidských zdrojů.

Únava a vyhoření v kybernetické bezpečnosti: globální výzvy a lokální perspektivy

Další studie… Ve 4. edici reportu „The Future of Cybersecurity in Asia Pacific and Japan“ od Tech Research Asia, sponzorované společností Sophos, jsou popsány alarmující dopady vyhoření a únavy na zaměstnance i organizace v regionu Asie a Pacifiku. Tento report odhaluje hlubší souvislosti mezi lidskými riziky a schopností firem čelit stále sofistikovanějším kybernetickým hrozbám. Co k níže uvedenému více říci? Prostě [3]:

  • 85 % společností uvedlo, že mezi jejich odborníky na kybernetickou bezpečnost a IT panuje únava a vyhoření; téměř 1 z 4 (23 %) tento problém zažívá „často“ a 62 % „příležitostně“.
  • Nižší úroveň vyhoření a únavy v Japonsku (69 %) snižuje průměr ve sledovaných zemích. Po vyloučení dat z Japonska jsou úrovně vyhoření vysoké (přes 80 % všech organizací) v Austrálii, Indii, Malajsii, na Filipínách a v Singapuru.
  • 37 % indických organizací uvádí, že pocity vyhoření a únavy jsou zažívány „často“ (výrazně více než průměrných 23 %), a více než 90 % společností na Filipínách (94 %) a v Malajsii (91 %) je ovlivněno vyhořením a únavou.
  • Výskyt vyhoření a únavy neklesá. Znepokojivě 90 % společností uvádí, že vyhoření a únava se za posledních 12 měsíců zvýšily, přičemž 30 % z nich uvádí, že nárůst byl „výrazný“.
  • Indické (48 %) a japonské (38 %) společnosti vykazují nejvyšší míru „výrazného“ růstu vyhoření a únavy za posledních 12 měsíců, zatímco firmy na Filipínách (21 %) a v Singapuru (18 %) uvádějí podprůměrné úrovně „výrazného“ růstu.
  • V oblasti Asie a Tichomoří je přibližně 90 % všech zaměstnanců v kybernetické bezpečnosti a IT negativně ovlivněno vyhořením a únavou. Pouze 10 % zaměstnanců uvedlo, že nepociťují žádný dopad na svůj pracovní výkon.
  • V době, kdy se organizace potýkají s nedostatkem dovedností v oblasti kybernetické bezpečnosti a stále složitějším prostředím hrozeb, je stabilita a výkon zaměstnanců klíčová. Vyhoření a únava podkopávají obě tyto oblasti a data ukazují, že v průměru mezi zkoumanými zaměstnanci:
    • 41 % uvedlo, že nejsou dostatečně pečliví při svém výkonu.
    • 34 % pociťovalo zvýšenou úroveň úzkosti při kybernetickém útoku nebo úniku dat.
    • 31 % zažívá pocity cynismu, odcizení a apatie vůči činnostem v oblasti kybernetické bezpečnosti a jejich odpovědnostem.
    • 30 % uvedlo, že to v nich vyvolává touhu buď dát výpověď, nebo změnit kariéru (23 % z dotázaných už skutečně výpověď podalo).
    • 10 % pociťuje vinu, že nemohou udělat více pro podporu aktivit v oblasti kybernetické bezpečnosti.
  • Vina, apatie, odcizení a úzkost. Není divu, že zaměstnanci mají problémy a podniky jsou tím ovlivněny.
  • Přímý podíl na bezpečnostních incidentech:
    • Průměrně 17 % organizací uvedlo, že vyhoření nebo únava v kybernetické bezpečnosti přispěly nebo byly přímo zodpovědné za kybernetický incident.
    • Vyšší než průměrné hodnoty byly zaznamenány v Indii (25 %), Singapuru (23 %), Malajsii (21 %) a Austrálii (19 %).
    • Nižší hodnoty uváděly Japonsko (5 %) a Filipíny (11 %).
  • Pomalé reakční časy na kybernetické incidenty:
    • 17 % společností zaznamenalo delší reakční časy na kybernetické incidenty, než je průměr.
    • Nejvyšší podíl pomalých reakčních časů byl zaznamenán v Indii a Malajsii (obě země 22 %), následované Singapurem (20 %), Filipínami (19 %) a Austrálií (17 %).
    • Japonsko vykázalo výrazně nižší hodnoty, a to 8 %.
  • Výpovědi a „přesun zaměstnanců dál“:
    • Stres a vyhoření byly přímo označeny jako příčina odchodu odborníků na kybernetickou bezpečnost a IT ve 23 % společností. Tento údaj však skrývá značné rozdíly mezi zeměmi:
    • Singapur (38 % odchodů přisuzovaných stresu a vyhoření) a Indie (31 %) vykazují výrazně vyšší hodnoty.
    • Organizace také uvedly, že průměrně 11 % z nich „posunulo dál“ zaměstnance v oblasti kybernetické bezpečnosti nebo IT v důsledku toho, že byli postiženi stresem nebo vyhořením.
    • Nejvyšší podíl této praxe byl zaznamenán v Malajsii (28 % společností) a Singapuru (15 %).
  • Firmy si uvědomují potřebu poskytovat podporu zaměstnancům čelícím vyhoření a únavě v kybernetické bezpečnosti. 71 % organizací v tomto regionu nabízí odborníkům na IT a kybernetickou bezpečnost pomoc v podobě poradenství zaměřeného na zvládání stresu.
  • Rostoucí akceptace důležitosti diskuse o duševním zdraví a souvisejících problémech v pracovním kontextu:
    • Je potěšující vidět, že zaměstnanci v některých zemích obdrželi pozitivní reakci od své organizace, když vznesli obavy ohledně únavy a vyhoření.
    • Zaměstnanci v Indii (83 % uvedlo pozitivní reakci), Malajsii (74 %) a na Filipínách (71 %) zaznamenali pozitivní reakce nad celkovým průměrem (60 %).
    • Naopak Austrálie (40 %), Singapur (44 %) a Japonsko (46 %) byly pod průměrem.
  • Pět hlavních příčin vyhoření a únavy je kombinací povahy role, nedostatku zdrojů a tlaku ze strany managementu:
    • Nedostatek zdrojů na podporu aktivit v oblasti kybernetické bezpečnosti: Nedostatek personálu, rozpočtová omezení a omezená podpora od třetích stran.
    • Rutinní aspekty role: Vytvářejí pocit monotónnosti, přerušovaný náročnými okamžiky aktivity.
    • Zvýšený tlak ze strany představenstva a/nebo výkonného managementu: Tento tlak roste, protože tyto skupiny čelí zvyšujícím se požadavkům vyplývajícím z měnících se regulačních a právních povinností souvisejících s kybernetickou bezpečností.
    • Přetížení výstrahami: Odborníci čelí neustálým výstrahám z nástrojů a systémů, které všechny vyžadují prioritizaci a akci, i když většina z nich jsou falešné poplachy.
    • Nárůst aktivity hrozeb a zavádění nových technologií: Tyto faktory přispívají k náročnějšímu a neustále aktivnímu prostředí.

Další zajímavé informace:

  • IT a odborníci na kybernetickou bezpečnost se domnívají, že 49 % představenstev a 46 % vyšších vedoucích týmů plně nerozumí kybernetické bezpečnosti.
  • …a přesto 95 % těchto skupin zvýšilo svůj důraz na kybernetickou bezpečnost v důsledku rostoucích regulačních a jiných právních požadavků.
  • 6 z 10 představenstev a 1 z 2 vyšších vedoucích týmů pravidelně nedostává aktualizace o kybernetické bezpečnosti.
  • 81 % odborníků na kybernetickou bezpečnost a IT má zkušenosti se ztrátou svých osobních údajů jakožto zákazníci jiné společnosti.
  • Tato ztráta osobních údajů má přímé důsledky pro organizaci, ve které aktuálně pracují, včetně zvýšených obav, stresu a nevyhnutelnosti úniku dat.
  • 41 % vyšších vedoucích týmů, 38 % zaměstnanců a 28 % členů představenstev jsou opakovaně viníky běžných chyb v oblasti kybernetické bezpečnosti navzdory probíhajícím školením a vzdělávacím kampaním.
  • 84 % společností má plány na reakci na incidenty a komunikaci při úniku dat, avšak jejich účinnost je pochybná: 29 % společností uvádí, že jejich reakce je „chaotická“, když jsou napadeny nebo dojde k úniku, zatímco pouze 26 % tvrdí, že postupují profesionálně a odvádějí dobrou práci.
  • 75 % těchto plánů bylo vypracováno po útoku nebo úniku.

Co k tomu více říci? …

Specifické regionální výzvy, jako je nedostatek zdrojů a kulturní tlak na výkon, situaci ještě zhoršují. Tento problém nelze ignorovat, protože stabilita a efektivita týmů je klíčem k obraně proti stále sofistikovanějším kybernetickým hrozbám.

Jak čelit problému vyhoření v kybernetické bezpečnosti?

Data z regionu Asie a Pacifiku i Evropy potvrzují, že vyhoření je globálním problémem, který vážně ohrožuje efektivitu kybernetické bezpečnosti. Specifické výzvy, jako je nedostatek zdrojů, kulturní tlak na výkon nebo složitost prostředí hrozeb, situaci dále zhoršují. Otázka tedy zní: Co s tím můžeme dělat?

Rostoucí akceptace významu duševního zdraví v pracovním prostředí

Jedním z klíčových kroků je zvyšující se povědomí o důležitosti diskuse o duševním zdraví a souvisejících problémech ve firmách. Pozitivní příklady ukazují, že podporující reakce organizací mohou výrazně pomoci:

  • Zaměstnanci v Indii (83 % uvedlo pozitivní reakci), Malajsii (74 %) a na Filipínách (71 %) zaznamenali pozitivní reakce nad celkovým průměrem (60 %).
  • Naopak Austrálie (40 %), Singapur (44 %) a Japonsko (46 %) byly pod průměrem.

Zlepšení porozumění kybernetické bezpečnosti na vyšších úrovních řízení

Dalším zásadním krokem je zvýšení povědomí o kybernetické bezpečnosti mezi vedoucími týmy a představenstvy. Podle studie [2]:

  • 49 % představenstev a 46 % vyšších vedoucích týmů plně nerozumí kybernetické bezpečnosti.
  • Přesto 95 % těchto skupin zvýšilo svůj důraz na kybernetickou bezpečnost vlivem rostoucích regulačních požadavků.

Tento nesoulad ukazuje, že i přes větší pozornost věnovanou kybernetické bezpečnosti stále chybí hlubší porozumění, které by umožnilo efektivně podporovat bezpečnostní týmy. Jedním z možných řešení je:

  • Pravidelné vzdělávání (záměrně neuvádím pojem „školení“, neboť v klasickém pojetí může být i kontraproduktivní) pro vedení organizací zaměřené na základní i pokročilé principy kybernetické bezpečnosti a pochopení lidských rizik.
  • Zavedení pravidelných aktualizací o stavu kybernetické bezpečnosti, které by poskytly vedení detailnější obraz o situaci. Aktuálně jen 6 z 10 představenstev a 1 z 2 vedoucích týmů pravidelně dostává informace o kybernetických rizicích.

Prevence vyhoření: cesty k řešení

  • Zajištění dostatečných zdrojů:
    • Posílení rozpočtů a náboru odborníků na kybernetickou bezpečnost.
    • Využití externích služeb (například spravované bezpečnostní služby), které sníží tlak na interní týmy.
  • Podpora duševního zdraví:
    • Zavedení programů zaměřených na zvládání stresu, například prostřednictvím koučinku, terapie nebo skupinových workshopů.
    • Nabídka flexibilních pracovních režimů, které pomohou zaměstnancům lépe vyvažovat pracovní a osobní život.
  • Optimalizace pracovního prostředí:
    • Omezení přetížení falešnými výstrahami pomocí pokročilejších analytických nástrojů.
    • Automatizace rutinních úkolů a prioritizace činností na základě rizik.
  • Posílení komunikace mezi týmy a vedením:
    • Otevřený dialog mezi vedením a bezpečnostními týmy o jejich potřebách a výzvách.
    • Zapojení bezpečnostních odborníků do strategického rozhodování, což zlepší pochopení jejich role i podmínek práce.

Prevence vyhoření a podpora duševního zdraví nejsou jen otázkou etiky nebo péče o zaměstnance – jsou klíčovou strategií pro zajištění efektivní kybernetické bezpečnosti. Firmy musí systematicky investovat do svých týmů a zároveň zlepšovat povědomí na všech úrovních organizace.

Pokud budou organizace schopny přijmout tyto kroky, mohou nejen zlepšit kvalitu života svých zaměstnanců, ale také výrazně zvýšit svou odolnost vůči kybernetickým hrozbám. Problém vyhoření je vážný, ale jeho řešení je dosažitelné – pokud budou firmy jednat včas.

Leadership jako jeden z klíčů k řešení problému vyhoření

V debatě o vyhoření v oblasti kybernetické bezpečnosti se často zmiňuje důležitost zdrojů, technologií nebo pracovních podmínek. Co však bývá přehlíženo, je klíčová role leadershipu na všech organizačních úrovních (dílčích organizačních složek, celé organizace, Česka, Evropy, …, oborů, …). Kvalitní vedení je schopné nejen identifikovat a předcházet problémům spojeným s vyhořením, ale také vytvářet prostředí, kde se zaměstnanci cítí podporováni, motivováni a respektováni.

Leadership není jen otázkou manažerských pozic. Efektivní vedení by mělo být přítomno na všech úrovních organizace – od top managementu, přes střední management, až po vedoucí týmů. V prostředí, kde jsou odborníci na kybernetickou bezpečnost vystaveni neustálému tlaku a vysokým očekáváním, je právě leadership často tím, co rozhoduje o tom, zda bude tým efektivní a odolný, nebo vyčerpaný a zranitelný.

V českém prostředí vnímám problém leadershipu jako jednu z výraznějších výzev. Často se setkávám s tím, že manažeři nejsou dostatečně vybaveni nástroji a dovednostmi, které by jim umožnily účinně pracovat s emocemi a potřebami svých týmů. Místo toho se mnoho vedoucích zaměřuje na krátkodobé výsledky nebo technické aspekty řízení, zatímco lidský faktor zůstává opomíjen. Tento přístup může vést ke ztrátě důvěry, motivace a nakonec i k syndromu vyhoření.

Dobrý leadership by měl zahrnovat schopnost naslouchat, poskytovat zpětnou vazbu, motivovat a inspirovat. Vedoucí by měli být schopni rozeznat, kdy jejich zaměstnanci potřebují podporu, a zajistit, aby cítili, že jejich práce má smysl a je oceňována. To však vyžaduje nejen osobní dovednosti, ale i institucionální podporu v podobě vhodného vzdělávání, koučinku a nástrojů pro práci s lidmi.

V Česku máme v této oblasti velký prostor pro zlepšení. Často chybí systematické a kvalitní vzdělávání v oblasti leadershipu a podpora manažerů v práci s týmy. Místo toho se spoléháme na přirozené schopnosti jednotlivců, což vede k nevyváženým výsledkům. Pokud však chceme efektivně čelit výzvám spojeným s vyhořením a udržet si kvalitní pracovní sílu, je třeba leadership postavit na pevné základy a vnímat jej jako klíčový prvek organizační strategie.

Leadership není jen o řízení lidí – je to schopnost vést, inspirovat a vytvářet prostředí, kde se lidé cítí respektováni a podporováni. Bez tohoto aspektu zůstává jakýkoliv pokus o řešení problému vyhoření neúplný. V České republice, stejně jako v globálním měřítku, je potřeba zaměřit se na rozvoj vedení, které bude reflektovat nejen obchodní cíle či pouhé udržení vlastní pozice (možná typické pro státní aparát), ale i potřeby lidí, kteří je pomáhají naplňovat.

Leadership je zásadní, ale neméně důležitý je posun na úrovni všech zaměstnanců, nejen těch v řídících pozicích. Vyhoření v oblasti kybernetické bezpečnosti není problémem, který by šlo vyřešit pouze shora – vyžaduje i aktivní zapojení všech členů týmů. Každý pracovník má svou roli v budování prostředí, kde jsou respektovány běžné lidské potřeby, jako je ohleduplnost, pochopení a vzájemná podpora.

I drobné projevy lidskosti, jako je ochota naslouchat, nabídnutí pomoci nebo uznání dobré práce, mohou mít zásadní vliv na atmosféru v týmu a snížení pocitu vyhoření. Zaměstnanci by měli mít prostor nejen na plnění svých pracovních povinností, ale také na otevřenou diskusi o svých obavách, potřebách nebo frustracích. To vyžaduje vzájemnou důvěru, kterou však může budovat každý – od nováčků až po zkušené odborníky.

Běžné lidské potřeby, jako je respekt, empatie a porozumění, by měly být přirozenou součástí každodenní interakce. Pokud se týmy zaměří na to, aby nejen dosahovaly cílů, ale také pečovaly o své mezilidské vztahy, mohou vytvořit prostředí, kde se lidé cítí dobře a kde se minimalizuje riziko vyhoření. Tento posun nevyžaduje složité programy nebo nákladné investice – stačí, aby si každý uvědomil svou odpovědnost za utváření kolektivní kultury založené na respektu a vzájemné podpoře.

Problém vyhoření tak nelze řešit pouze systémovými změnami nebo lepším vedením – je to otázka společného úsilí. Když si každý jednotlivec, bez ohledu na svou pozici, uvědomí důležitost lidského přístupu, může to přinést zásadní změnu nejen v boji proti vyhoření, ale i ve zlepšení celkové kvality pracovního života. Tato kombinace leadershipu a lidskosti na všech úrovních je klíčem k budoucnosti, kde budou týmy nejen výkonné, ale také spokojené a odolné vůči náročným výzvám.

Vyhoření v kybernetické bezpečnosti: výzva pro sociální inovace

Vyhoření v oblasti kybernetické bezpečnosti není pouze problémem jednotlivých organizací, ale má širší dopady na společnost jako celek, a to zejména s ohledem na související kyberbezpečnostní hrozby, rizika a zranitelnosti. Proto považuji za vhodné, aby se tato problematika řešila i na úrovni národních programů. Kybernetická bezpečnost je klíčovou součástí národní bezpečnosti, a pokud jsou týmy, které ji zajišťují, vyčerpané a náchylné k chybám, ohrožuje to nejen firmy, ale i infrastrukturu a kritické systémy státu.

Národní programy by mohly zahrnovat systematickou podporu duševního zdraví v odvětví kybernetické bezpečnosti, a to prostřednictvím specifického vzdělávání, poradenství, … či grantových programů zaměřených na zlepšení pracovních podmínek a prevenci vyhoření. Dále by měly podporovat spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem s cílem sdílet zkušenosti a osvědčené postupy, které by mohly pomoci zlepšit pracovní prostředí a zvýšit odolnost týmů.

Zahrnutí této problematiky do národních strategií kybernetické bezpečnosti by také zvýšilo povědomí o tom, že lidský faktor je klíčovým prvkem při zvládání kybernetických rizik. Silné, motivované a zdravé bezpečnostní týmy jsou nezbytné pro obranu proti stále sofistikovanějším hrozbám, a jejich podpora by měla být prioritou nejen pro jednotlivé organizace, ale také pro vlády a regulační orgány. Takové programy by mohly zahrnovat cílené osvětové kampaně, legislativní opatření a vytvoření národních center podpory pro odborníky v kybernetické bezpečnosti.

Toto téma vnímám jako skvělou výzvu pro sociální inovace, protože se dotýká zásadních aspektů, jako je široký společenský dopad, důraz na inovace a spolupráci, možnost systémového ukotvení řešení a zaměření na budoucí vývoj. Důležitým prvkem je také práce s konkrétními cílovými skupinami a provázání se systematickou evaluací dopadů. Navíc téma svou komplexností, která zahrnuje sociální, technologické i organizační aspekty, odpovídá aktuálním potřebám společnosti a vyžaduje interdisciplinární přístup. Taková výzva nejen reaguje na současné problémy, ale také nastavuje strategii pro budoucnosti.

Zdroje

Published in Kyberbezpečnost