Press "Enter" to skip to content

Volby 2024 ve Velké Británii – co přinese vítězství Labouristické strany pro LGBTQIA+?

Published 04/07/2024 by Oxford

Volby ve Velké Británii jsou významnou událostí. Výsledky těchto voleb určují, která politická strana bude mít většinu v parlamentu a kdo bude následně vést vládu jako premiér. Volby také ovlivňují politický směr země na několik let dopředu, což má dopad na domácí i zahraniční politiku, ekonomiku a sociální otázky. Navíc volby často reflektují nálady a preference obyvatelstva, což je důležité pro demokratické procesy v zemi.

Výsledek voleb ve Velké Británii má významný dopad i na LGBTQIA+ komunitu. Politické strany se liší v přístupu k právům a ochraně LGBTQIA+ osob, a proto volby mohou ovlivnit legislativu a politická rozhodnutí týkající se rovnosti a diskriminace. Výsledek voleb může ovlivnit právní ochranu, například zákony o diskriminaci, hate crime (zločinech z nenávisti) a rovných příležitostech atd., které mohou být posíleny nebo oslabeny v závislosti na vládní politice. Proto je výsledek voleb důležitý pro budoucnost a bezpečnost LGBTQIA+ komunity i ve Velké Británii.

Volby do Dolní sněmovny Spojeného království proběhly 4. července 2024. Tento proces začal oznámením premiéra Rishiho Sunaka 22. května 2024 [1], které vedlo k rozpuštění parlamentu 30. května 2024. [13] [14]

Výsledky voleb

Výrazného úspěchu ve volbách dosáhla Labouristická strana, když získala 411 křesel, což je o 209 více než v roce 2019. Konzervativní strana naopak utrpěla velkou ztrátu a získala pouze 121 křesel, což je o 244 méně než jejich celkový počet 365 křesel v roce 2019. Liberální demokraté získali 61 křesel, čímž dosáhli celkového počtu 72, zatímco Skotská národní strana vyhrála devět křesel, což je pokles z 48 křesel v roce 2019. [2] Reform UK získala pět křesel a Strana zelených Anglie a Walesu čtyři. Sinn Féin získala v Severním Irsku sedm křesel (stejně jako v roce 2019), zatímco Demokratická unionistická strana získala pět křesel, což je o tři méně než v roce 2019. Následující grafy ukazují čísla pro všechny strany. [2]

Zastoupení LGBTQ+ v Dolní sněmovně

Spojené království bylo a je dlouho lídrem v politickém zastoupení LGBTQ+ lidí. Před rozpuštěním parlamentu v květnu bylo v Dolní sněmovně 67 (10,3 % z celkového počtu) otevřeně LGBTQ+ poslanců, což je nejvyšší počet na světě. [3] Nejvyšší počet otevřeně LGBTQ+ poslanců ve Spojeném království může být způsoben pokročilou legislativou na ochranu práv LGBTQ+ lidí, dlouhou tradicí „tolerance“ a podporou diverzity v politických stranách. Významní LGBTQ+ politici zřejmě fungují jako „role modely“, což povzbuzuje další jedince k zapojení do politiky. Navzdory narůstající zejména transfobii v zemi zůstává politická scéna relativně otevřená a inkluzivní. Navíc je téměř jisté že, že v jiných zemích LGBTQ+ politici své identity více tají, takže se o jejich politickém zastoupení neví.

Z těchto 67 LGBTQ+ poslanců bylo 27 zvoleno za Labouristickou stranu, 26 za Konzervativce, 12 za Skotskou národní stranu (SNP) a dva za Liberální demokraty. Zastoupení Labouristické strany se během posledního parlamentního období výrazně zvýšilo, zatímco konzervativní LGBTQ+ skupina nejprve počtem rostla, ale pak klesla. [3]

Po volbách 4. července bylo zvoleno 62 (otevřeně) LGBTQ+ poslanců, což představuje 9,5 % z celkového počtu poslanců: 48 za Labouristickou stranu, 7 za Liberální demokraty, 5 za Konzervativce, 1 za Skotskou národní stranu a 1 za Zelené. Z tohoto počtu bylo 29 dosavadních poslanců, zatímco 30 je nových. Ačkoliv došlo k poklesu z předvolebního maxima 67 LGBTQ+ poslanců, je to nárůst oproti volbám v roce 2019. [4] Tedy i přes pokles oproti předchozímu období je počet LGBTQ+ poslanců vyšší než v roce 2019, což zdůrazňuje dlouhodobý trend zvyšující se reprezentace LGBTQ+ komunity v politice.

Labouristé nyní mají 48 (otevřeně) LGBTQ+ poslanců, což je největší počet v jakémkoliv parlamentu na světě a představuje 11,6 % vládnoucí strany. Všichni dosavadní labourističtí poslanci byli znovu zvoleni a k nim přibylo dalších 25 nových LGBTQ+ labouristických poslanců. [4] Tento fakt je důležitý pro podporu diverzity a inkluze v politice a může mít významný vliv na legislativu a politiku týkající se práv LGBTQ+ osob. Labouristická strana má nyní silný mandát k prosazování zákonů a politik, které podporují rovnost a ochranu LGBTQ+ komunity.

To, že všichni dosavadní LGBTQ+ poslanci Labouristické strany byli znovu zvoleni, naznačuje silnou podporu těchto politiků v jejich volebních obvodech a kontinuitu v jejich práci. Přidání 25 nových LGBTQ+ poslanců je pozoruhodné a ukazuje na otevřenost a podporu nových kandidátů ze strany voličů. Tento nárůst může také znamenat, že více lidí z LGBTQ+ komunity se cítí povzbuzeno k tomu, aby se zapojili do politiky. Skutečnost, že Labouristická strana má největší počet LGBTQ+ poslanců v jakémkoliv parlamentu na světě, může inspirovat další země k tomu, aby zlepšily svou vlastní reprezentaci LGBTQ+ komunity v politice.

Naopak konzervativní LGBTQ+ skupina byla výrazně oslabena. Paul Holmes, Stuart Andrew a Kieran Mullan získali bezpečnější konzervativní obvody, zatímco David Mundell udržel své místo, a nový LGBTQ+ konzervativní poslanec Blake Stephenson získal Mid Bedfordshire s výrazně sníženou většinou. [4]

Skotská národní strana zaznamenala výrazný pokles, kdy z dvanácti předvolebních poslanců zůstala jen Kirsty Blackman. Liberální demokraté zvolili sedm otevřeně LGBTQ+ poslanců, mezi nimi například Sarah Dyke a Layla Moran. Zelení mají prvního otevřeně LGBTQ+ poslance a lídra strany Carlu Denyer. [4]

V novém parlamentu je 18 žen, které se identifikují jako LGBTQ+, což představuje 29 % všech LGBTQ+ poslanců. Nebyli zvoleni žádní nebinární kandidáti. [4] Skutečnost, že v novém parlamentu je 18 žen, které se identifikují jako LGBTQ+, sice ukazuje na významnou genderovou rozmanitost uvnitř LGBTQ+ komunity, nicméně:

Navzdory tomu, že podíl žen v novém parlamentu dosáhl rekordních 40,6 % [5] a ženy zastávají významné pozice, jako je Angela Raynerová jako zástupkyně ministerského předsedy, počet žen, které se identifikují jako LGBTQ+, je stále relativně nízký v porovnání s celkovým počtem LGBTQ+ poslanců. Těchto 18 LGBTQ+ žen představuje pouze 6,8 % z celkového počtu 264 žen v parlamentu. To ukazuje, že zatímco celková genderová rovnost se zlepšuje, specifická reprezentace LGBTQ+ žen ještě zaostává. Celkově je v parlamentu 40,6 % žen a 59,4 % mužů. Z celkového počtu LGBTQ+ poslanců je 29 % žen a 71 % mužů, přičemž LGBTQ+ ženy tvoří 6,8 % všech žen v parlamentu a LGBTQ+ muži tvoří 11,4 % všech mužů v parlamentu. Je důležité si uvědomit, že takové úvahy v detailu jistě vyžadují citlivější přístup než jen z pohledu tradičního rozdělení na muže a ženy.

Počet otevřeně transgenderových a nebinárních kandidátů se od roku 2019 skutečně snížil. V roce 2019 jich bylo deset, zatímco v roce 2024 strany identifikovaly pouze osm trans/GNC kandidátů. Nicméně jedna z těchto kandidátek, Emily Brothers v Isle of Wight East, má vynikající šanci stát se první otevřeně transgender kandidátkou zvolenou do Dolní sněmovny. [3] Za zmínku také stojí, že Emily Brothers je nevidomá, což přidává další rozměr její kandidatuře a zdůrazňuje její odhodlání překonávat překážky.

Konzervativní poslanec Jamie Wallis, který se otevřeně přihlásil k transgender identitě v roce 2022, tři roky po svém zvolení, tentokrát nekandiduje. [3]

Vzhledem k rostoucí transfobii a negativním postojům části veřejnosti lze předpokládat, že transgenderoví kandidáti mohli čelit různým souvisejícím obtížím a výzvám. Tyto výzvy mohou zahrnovat předsudky a stereotypy, šíření transfobních názorů (především sociálními sítěmi), politické útoky, nedostatečnou politickou podporu, psychologický tlak a důsledky, jako je nedostatečná důvěra voličů či obtíže při mobilizaci podpory mezi voliči.

S drtivým vítězstvím Labouristů ve volbách ve Spojeném království v roce 2024 přichází také nepřekvapivá otázka: Co takové vítězství může znamená pro LGBTQ+? Třeba protože premiérem má být lídr Labouristů Keir Starmer.

V nedávném rozhovoru pro The Times, lídr Labouristů Keir Starmer vyvolal další kontroverzi týkající se práv trans osob. Prohlásil, že trans ženy nemají právo používat prostory určené výhradně pro ženy, i když mají osvědčení o změně pohlaví (GRC). Tato problematika se stala nástrojem politických bojů, zejména během šestitýdenní volební kampaně, kdy se otázky jednopohlavních prostor a definice pohlaví v Zákoně o rovnosti z roku 2010 staly předmětem kulturní války. [6]

Starmer reagoval na otázku spisovatelky J. K. Rowlingové, která se na sociální síti X, zeptala, zda mají biologičtí muži s osvědčením o změně pohlaví právo vstupovat do prostor určených výhradně pro ženy. Starmer odpověděl: „Ne, nemají toto právo. Neměli by. Proto jsem vždy říkal, že prostory pro biologické ženy musí být chráněny.“ [6]

Z výroků Keira Starmera vyplývá několik klíčových bodů. Problematika práv trans osob, zejména otázka, zda mají trans ženy právo používat prostory určené výhradně pro ženy, se stala nástrojem politických bojů. Toto téma bylo během volební kampaně využito k rozdělení společnosti a vyvolání tzv. „kulturní války“. Starmerovo prohlášení, že trans ženy nemají právo používat ženské prostory, i když mají osvědčení o změně pohlaví, zdůrazňuje prioritu ochrany jednopohlavních prostor pro biologické ženy. Tímto způsobem se Labouristé snaží chránit práva a bezpečnost biologických žen, jak je uvedeno v Zákoně o rovnosti z roku 2010.

Zkrátka odráží postoj Labouristů, který je uveden v jejich manifestu. Manifest říká, že Labouristé jsou „hrdí na náš Zákon o rovnosti a práva a ochranu, kterou poskytuje ženám, a bude nadále podporovat implementaci jeho jednopohlavních výjimek“. [6]

Nicméně v posledních dnech před volbami klíčové osobnosti Labouristů nedokázaly tento postoj jednoznačně objasnit. Například Bridget Phillipson, odmítla odpovědět na otázku, jaké toalety by měly používat trans ženy. Tvrdila, že jsou zapotřebí „řešení založená na zdravém rozumu“ a že lidé musí být „prakticky orientovaní“. [6]

Nedostatek jednoznačné odpovědi od klíčových osobností Labouristů, jako je Bridget Phillipson, může být vnímán jako slabina v komunikaci a jasnosti politického postoje strany. Odpověď, že jsou zapotřebí „řešení založená na zdravém rozumu“ a že lidé musí být „prakticky orientovaní“, může naznačovat snahu o pragmatický přístup, který bere v úvahu složitost této problematiky. Nicméně, absence konkrétních odpovědí může také vyvolat dojem, že strana nemá jasně definovanou politiku ohledně práv trans osob a používání jednopohlavních prostor. Tento nedostatek jasnosti může vést k nejistotě a posílit obavy, že Labouristé nejsou připraveni efektivně řešit tuto citlivou a důležitou otázku.

Podobně Jonathan Ashworth, bývalý stínový ministr práce a důchodů, uvedl v rozhovoru, že není „monitor toalet“ a že otázky ohledně používání toalet by měly řešit jednotlivé instituce. [6]

Jonathan Ashworthův komentář, že není „monitor toalet“ a že otázky ohledně používání toalet by měly řešit jednotlivé instituce, může být interpretován jako pokus přenést odpovědnost za tuto citlivou otázku na místní úroveň. Ačkoliv se může zdát, že tento přístup má své opodstatnění, protože některé (opravdu jen některé) jednotlivé instituce „mohou lépe přizpůsobit“ (záměrně uvádím v uvozovkách) svá pravidla specifickým potřebám a okolnostem. Na druhou stranu, taková vyjádření mohou být vnímána jako vyhýbání se odpovědnosti na národní úrovni a nedostatek jasného vedení od politických představitelů. Tento přístup může vyvolat dojem, že Labouristé nemají jednotný a pevný postoj k právům trans osob a ochraně jednopohlavních prostor. V konečném důsledku to může přispět k nejistotě mezi voliči a veřejností, což může oslabit důvěru v schopnost strany efektivně řešit otázky týkající se rovnosti a lidských práv.

Navzdory slibům a prohlášením lídra Labouristů Keira Starmera ohledně rovnosti a práv LGBTQ+ komunity, některé jeho nedávné komentáře vyvolaly mezi touto komunitou značné znepokojení. Starmer slíbil „okamžik resetu“ ohledně „toxického“ diskurzu [7], avšak jeho postoje a výroky v průběhu kampaně často vzbuzovaly pochybnosti o skutečném závazku strany k rovnosti.

V rámci svého manifestu „Změnit Británii“ Labouristé slíbili zavést zákaz konverzní terapie, což je opatření, které nebyla schopna vláda Konzervativců, navzdory četným slibům, dosud prosadit. [7] Tento krok by byl významným vítězstvím pro LGBTQ+ komunitu, která již dlouho volá po ukončení této škodlivé praxe.

Další klíčový slib Labouristů zahrnuje „modernizaci, zjednodušení a reformu omezujícího zastaralého zákona o uznávání pohlaví“. Tento krok by měl zjednodušit a zefektivnit proces uznávání pohlaví, zejména po blokování skotských historických genderových zákonů britskou konzervativní vládou. [7]
Labouristé také slíbili eskalovat všechny formy trestných činů z nenávisti na přitěžující trestný čin, což by mělo posílit ochranu zranitelných skupin, včetně LGBTQ+ komunity. [7]

Navzdory těmto slibům, Starmerovy nedávné komentáře ohledně trans-práv a jeho podpora tzv. „gender-kritických“ (pozn.: tzn. „věří, že pohlaví je biologický fakt, který nelze změnit, a zpochybňují myšlenku genderové identity“ [8]) vzbuzují obavy. Navíc Starmer „podpořil zákon, který by zakázal transsexuálním ženám vstup na ženská nemocniční oddělení, a také podpořil zákaz transsexuálních sportů, což je podle něj „zdravý rozum““ [7] [12], nad to ženu označil za „adult-female“ – frázi používanou používají anti-trans skupinami [10] [7] [11].

Ale obavy nevzbuzuje jen Starmer, ale třeba i znovuzvolená labouristická poslankyně, která „byla opakovaně kritizována za to, že transsexuální ženy nazvala „mužskými těly“ a prohlásila, že si nemyslí, že by transsexuální ženy měly mít přístup do azylových domů pro oběti domácího násilí, ženských věznic a na toalety pro jedno pohlaví“. [9]

Závěr

Závěrem je třeba říci, že ačkoli vítězství Labouristické strany ve volbách ve Velké Británii může signalizovat posílení LGBTQIA+ reprezentace díky vysokému počtu otevřeně LGB poslanců v jejich řadách, otázka dopadu na LGBTQIA+ komunitu, zejména transgender osoby, zůstává nejasná. Na jedné straně labouristé slibují významná zlepšení v oblasti práv LGBTQIA+ osob, jako je zákaz konverzní terapie a modernizace zákona o uznávání pohlaví. Na druhé straně však výroky klíčových představitelů strany, včetně lídra Keira Starmera, ohledně práv transgender osob vzbuzují obavy o skutečný závazek k rovnosti a ochraně těchto práv. Proto je obtížné jednoznačně předpovědět, jaké budou konkrétní dopady jejich politiky na LGBTQIA+ komunitu.

Zdroje

Published in LGBTQIA+