Přístupnost je princip, který „zajistí“, že produkty, služby, prostředí a informace jsou dostupné a použitelné pro všechny lidi, bez ohledu na jejich fyzické nebo mentální schopnosti. „Koncepty přístupnosti“ odkazují na různé nápady, strategie, směrnice a praktiky, které jsou navrženy tak, aby podporovaly a zlepšovaly tento princip přístupnosti – toto nakonec může zahrnovat například WCAG (Web Content Accessibility Guidelines), ADA (Americans with Disabilities Act), EN 301 549, WAI-ARIA (Accessible Rich Internet Applications), Section 508, ale obecněji také univerzální design (třeba ve stavebnictví, dopravě atd.), inkluzivní vzdělávání atd.
Nedostatečné získávání zpětné vazby od uživatelů „konceptů přístupnosti“ může být jedním z hlavních problémů, které brání jejich efektivnímu vývoji a implementaci. Různé koncepty sice řeší přístupnost pro uživatele různých produktů, ale zapomíná se na to, že samotné „koncepty přístupnosti“ jsou také někým užívány, „koncepty přístupnosti“ mají své uživatele. Tedy i tvorba „konceptů přístupnosti“ jakožto produktů si jistě zaslouží také uživatelskou centricitu.
Uživatelé „konceptů přístupnosti“ jsou rozmanití a zahrnují široké spektrum jednotlivců a organizací, které se snaží implementovat a dodržovat principy přístupnosti ve svých produktech a službách. Mezi tyto skupiny patří například vývojáři, vedoucí technologických týmů, produktoví manažeři, UX designéři, vzdělávací instituce, vládní instituce, neziskové organizace, marketéři, SW testeři a další. Každá z těchto skupin má své specifické potřeby a výzvy při implementaci přístupnosti. Efektivní koncepty přístupnosti by měly být navrženy tak, aby vyhovovaly požadavkům těchto rozmanitých uživatelů. Interakce uživatelů s „koncepty přístupnosti“ se liší v závislosti na jejich rolích, potřebách a kontextu, ve kterém tyto koncepty používají. Je klíčové zdůraznit, že pokud nejsou potřeby těchto uživatelů „konceptů přístupnosti“ adekvátně zohledněny, může to vést k nedostatečnému zohlednění a implementaci principů přístupnosti v konečných produktech a službách. To může mít za následek vyloučení některých skupin uživatelů a negativní uživatelskou zkušenost, což je v přímém rozporu s cílem přístupnosti.
Přístup zaměřený na uživatele je klíčový nejen pro produkty, které jsou navrhovány s ohledem na přístupnost, ale také pro samotné „koncepty přístupnosti“. Tento na uživatele zaměřený přístup (třeba v oblasti interakčního designu) může výrazně zlepšit efektivitu a uplatnění těchto konceptů přístupnosti.
Zde jsou některé hypotézy, které mohou vysvětlovat, proč by uživatelé mohli mít potíže s „koncepty přístupnosti“:
- Nedostatek povědomí nebo porozumění: Uživatelé nemusí být plně informováni o významu a potřebě přístupnosti nebo nemusí rozumět, jak koncepty přístupnosti aplikovat v praxi.
- Komplexnost nebo technická náročnost: Koncepty přístupnosti mohou být vnímány jako příliš komplexní nebo technicky náročné, což může být pro některé uživatele odrazující, zejména pokud nemají dostatečné technické znalosti nebo zkušenosti.
- Nedostatek relevantních příkladů nebo šablon: Uživatelé mohou mít potíže s koncepty přístupnosti, pokud neexistují dostatečně srozumitelné příklady nebo šablony, které by jim pomohly pochopit, jak je implementovat.
- Percepce nízké priority: V některých případech mohou uživatelé považovat přístupnost za nízkou prioritu ve srovnání s jinými cíli, jako je estetika designu, funkčnost nebo rychlost vývoje.
- Nedostatek zdrojů nebo podpory: Organizace a jednotlivci mohou čelit omezeným zdrojům, jako jsou čas, peníze nebo personál, což jim komplikuje aplikaci konceptů přístupnosti.
- Nedostatečná zpětná vazba nebo vedení: Uživatelé mohou mít potíže s aplikací konceptů přístupnosti, pokud nedostávají pravidelnou a konstruktivní zpětnou vazbu nebo nemají dostatečné vedení a podporu od vyššího managementu nebo odborníků v oblasti přístupnosti.
- Kulturní a organizační bariéry: V některých organizacích mohou existovat kulturní nebo organizační překážky, které brání adopci a implementaci konceptů přístupnosti, jako jsou zastaralé pracovní postupy nebo nedostatečná motivace ke změně.
- Nedostatečná uživatelská testování: Koncepty přístupnosti mohou být vyvíjeny bez dostatečného testování s reálnými uživateli, což může vést k tomu, že nejsou dostatečně přizpůsobeny jejich potřebám a preferencím.
Tyto hypotézy poukazují na potřebu komplexního přístupu k vývoji a implementaci konceptů přístupnosti, který zahrnuje vzdělávání, podporu, průběžnou zpětnou vazbu a uživatelské testování.
Závěr
V závěru je důležité zdůraznit, že přístupnost je nejen o technických řešeních a regulacích, ale především o lidském přístupu a porozumění. Vytváření skutečně přístupných produktů a služeb vyžaduje nejen dodržování konceptů a směrnic, ale také hluboké pochopení a empatii k potřebám všech uživatelů. Výzvou je tedy překonat bariéry nedostatečného povědomí, technické složitosti a kulturních omezení a vytvořit prostředí, kde je přístupnost vnímána jako integrální a nezbytná součást návrhu, vývoje a implementace.
Inovace v přístupnosti se musí odehrávat nejen na úrovni konečných produktů, ale také na úrovni myšlení a strategií, které jsou za nimi. Tím, že se zaměříme na uživatele takových úrovní myšlení, strategií, konceptů, … a jejich rozmanité potřeby, můžeme vytvářet řešení, která jsou skutečně inkluzivní a přínosná pro všechny, zároveň plní poslání různých konceptů přístupnosti. Tento přístup zaměřený na uživatele „konceptů přístupnosti“, spolu s kontinuálním vzděláváním, testováním a zpětnou vazbou, je možná klíčem k dosažení tohoto cíle. V konečném důsledku, zlepšením přístupnosti nejen zvyšujeme inkluzivitu a rovnost, ale také obohacujeme společnost jako celek.
Poznámka
Tento článek byl napsán jako reflexe na požadavek Mgr. Radka Pavlíčka, vyučujícího předmětu DESB33 Digitální přístupnost v rámci oboru Design informačních služeb na Masarykově univerzitě. Cílem Radka bylo podnítit studenty k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak lze téma přístupnosti zlepšit. Diskuse a úvahy, které z tohoto požadavku vyplynuly, přispěly k formování klíčových myšlenek a perspektiv prezentovaných v tomto článku, a zdůrazňují důležitost pokračujícího dialogu a vzdělávání v oblasti digitální přístupnosti.